Marie Běhounková – Jak Enceladus ke svému oceánu přišel (24.4.2018)

V říjnu roku 1997 odstartovala ze startovní rampy SLC-40 na mysu Canaveral raketa Titan IVB sonda Cassini. Jednalo se v té době o nejdražší a nejtěžší meziplanetární sondu, která měla jako svůj cíl zkoumat planetu Saturn, její prstence a systém měsíců. Ke svému cíli dorazila v březnu roku 2004. Zde zahájila svůj mnohaletý průzkum, který byl zakončen v září roku 2017 tím, že sonda byla navedena do horních vrstev atmosféry Saturnu. Pro obyčejné smrtelníky byl patrně tím nejzajímavějším momentem start rakety na sloupu ohně, vědce však samozřejmě nejvíc zajímaly měření řady přístrojů, které byly na sondě umístěny a dneska bychom se proto více chtěli zaměřit na vědeckou část mise Cassiny. Tato sonda se kupříkladu mezi léty 2010-12 ocitla celkem třikrát v okolí šestého největšího měsíce Saturnu, který má jméno Enceladus. Během těchto průletů byla nasbírána řada data, které vědcům ukázaly, že se pod povrchem tohoto měsíce nachází velké množství vody. O výsledích sondy Cassiny nám bude v dnešní přednášce povídat RNDr. Marie Běhounková, Ph.D. z Katedry geofyziky Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Přednáška byla pronesena v rámci semináře z Astrobiologie.

Milan Halousek – Kalendář pilotované kosmonautiky 2013-14 (23.9.2014)

Dnes se v našem přehledu přednášek o kosmonautice vrátíme do září roku 2014 a poslechneme si přednášku známého popularizátora kosmonautiky pana Milana Halouska, pracovníka České kosmické kanceláře a předsedu Astronautické sekce České astronomické společnosti. Ten by nás v rámci své přednášky chtěl provést kalendářem pilotované kosmonautiky mezi zářím roku 2013 a zářím 2014, v jehož rámci si připomeneme všechny jednotlivé události, které se v pilotované kosmonautice přihodili, ať už šlo o starty pilotovaných a zásobovacích lodí či výstupy do volného prostoru. Z hlediska počtu startů se nejednalo o nikterak významné roky. V roce 2013 se uskutečnilo 81 startů na oběžnou dráhu a rok později jich bylo celkem 92. Během obou let bylo zaznamenáno 5 selhání a v případě 3 dalších startů šlo hovořit o selhání částečném. Dohromady se uskutečnilo celkem 9 pilotovaných startů, 5 v roce 2013 a další 4 o rok později. Mezi nejzajímavější starty roku 2013 lze rozhodně započítat obě mise k Marsu, jak americký Maven tak indický Mangalyaan.  Pokud jde pak o rok 2014, zde za zmínku dozajista stojí japonská mise Hayabusa2, která měla tehdy za cíl odebrat vzorky horniny z asteroidu a vrátit se s nimi zpět na Zemi. Tato přednáška vznikla v rámci přednáškového cyklu Fyzikální čtvrtky, které již řadu let pořádá katedra fyziky ČVUT pro studenty, učitele a odborné pracovníky, případně i pro širší veřejnost.

Vítězslav Kříha – Na návštěvě u komety: mise Rosetta ke kometě 67P (5.3.2015)

Sonda Rosetta se vydala na svou mnohaletou pouť vesmírem 2. března roku 2004 pod aerodynamickým krytem rakety Ariane 5. Startovalo se, jak už to u této rakety bývá, z evropského kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně. Cíl této sondy byl v danou chvíli předaleko a sonda se k němu přibližovala více než deset let. Během své cesty se přiblížila ke dvěma asteroidům (2867) Šteins a (21) Lutetia. Až teprve 6. srpna 2014 dorazila na konec své cesty, kterým byla kometa 67P/Čurjumov-Gerasimenko. Až o více než měsíc později se však sonda stala oběžnicí komety. Jedním z prvních úkolů sondy bylo zmapování celého povrchu komety, aby bylo možno vybrat nejvhodnější místo, kde by mohl přistát malý, 100 kg vážící lander Philae. Ten byl posléze vypuštěn až 12. listopadu 2014 a po strastiplném sestupu a několika poskočeních se mu povedlo první měkké přistání člověkem vytvořeného tělesa na povrchu komety. Jaké byly osudy Rosetty a landeru Philae se více dozvíte v přednášce MUDr. Ing. Vítězslava Kříhy, Ph.D., pracovníka Ústavu radiační onkologie Fakultní nemocnice Bulovka a bývalého dlouholetého pracovníka Katedry fyziky, FEL ČVUT.

Ladislav Sieger – Rakety – a proč vlastně létají? (29.11.2007)

V dnešní přednášce se vrátíme k samotným kořenům kosmonautiky, k raketám jako takovým. Co je to vlastně raketa? Je to létající stroj, který se pohybuje pouze na principu akce a reakce. Je pro tyto účely vybavena raketovým motorem. Rakety se samozřejmě nepoužívají jen v kosmonautice či ve vojenství, ale i v zábavné pyrotechnice, kdy jsou využívány při ohňostrojích. Počátky raketové techniky lze hledat v Číně, což samozřejmě souvisí s tím, že jde o zemi, kde byl vynalezen střelný prach. Pokud však dnes řada z nás má na mysli rakety, myslíme tím především moderní obry o velikosti mnoha desítek metrů, které umožnili lidstvu zkoumat Zemi a následně i vesmír z oběžné dráhy, dokázali lidské bytosti dopravit na povrch Měsíce a umožnují již více než dvacet let nepřetržitý pobyt lidstva na Mezinárodní vesmírné stanici. O raketách, jejich historii či principech bude dnes hovořit pan Ing. Ladislav Sieger, CSc, z Katedry fyziky, Elektrotechnické fakulty ČVUT. Tato přednáška vznikla v rámci přednáškového cyklu Fyzikální čtvrtky, které již řadu let pořádá katedra fyziky ČVUT pro studenty, učitele a odborné pracovníky, případně i pro širší veřejnost. Přednáška vyšla na serveru slideslive.com.

Martin Setvák – Meteorologické družice (24.11.2011)

Dnes se podíváme na jednu z nejznámějších aplikací kosmonautiky, kterou navíc všichni velice dobře znáte z každodenního života. Ano, půjde o meteorologii a meteorologické družice. Předpokládám, že každý z vás se někdy podíval před dovolenou či v zimě na internet, kde je jaké počasí, jaká bouřka se odkud žene a s čím můžeme dnes či v nejbližších dnech počítat. Všechna tato data samozřejmě nepochází jen z vesmíru, na řadě z nich se podílí různé pozemní meteorologické stanice, bóje plující na hladině oceánů nebo balóny vypouštěné do atmosféry. Ale už od počátku 60. let se k ke všem těmto pozemním přístrojům připojili i kosmické sondy. První specializovaná meteorologická družice se jmenovala TIROS-1 a vypuštěna byla v roce 1960. Od těch dob však uplynula již hezká řádka let, družice jsou vyspělejší a jsou schopny nám předávat více a více informací. O jejich historii a využití vám už povypráví pan RNDr. Martin Setvák, CSc, z Katedry fyziky atmosféry, Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Tato přednáška vznikla v rámci přednáškového cyklu Fyzikální čtvrtky, které již řadu let pořádá katedra fyziky ČVUT pro studenty, učitele a odborné pracovníky, případně i pro širší veřejnost.

Jan Lukačevič – Rostliny na Marsu (20.3.2020)

V přednáškách, které zde již byly publikovány, jsme se nejednou věnovali zvířecím kosmonautům, tedy živým průkopníkům kosmického cestování, kteří otevřeli lidstvu brány vesmíru. Přestože se dozajista shodneme, že závěry, které z jejich cest na oběžnou dráhu odborníci vyvodili, byli a jsou nesmírně důležité, zatím jsme se příliš nevěnovali druhé rozsáhlé části přírody okolo nás. Mám samozřejmě na mysli rostliny, bez kterých život na této planetě nebyl možný. A pokud bychom jako lidstvo chtěli někdy v budoucnu uvažovat o kolonizaci jiných světů, nevyhneme se tomu, aby sebou rostliny nepřivezli i na tyto nové planety. Název dnešní přednášky by možná někoho mohl přivést na myšlenku, že na Marsu byly nalezeny rostliny, což samozřejmě není pravda. Cílem je naopak divákům vysvětlit, za jakých podmínek by mohl být výskyt rostlinstva na planetě Mars možný. Než se však dnešní přednášející k této části své přednášky dostane, dozvíme se nejprve, jak rostliny a jejich studium probíhalo během celé kosmonautické éry. O tom všem bude v dnešní krátké přednášce hovořit Ing. Jan Lukačevič, odborný pracovník a doktorand na oddělení kosmické fyziky Ústavu fyziky atmosféry AV ČR, který je také ambasadorem studentských stáží v programu Otevřená věda a je i aktivní na sociálních sítích.

Martin Gembec – Astronomické události 2021/41 v 17:00 a Dušan Majer – online přednáška, historie, současnost, budoucnost SpaceX v 18:00 (11.10.2021)

Již více než rok se vám na stránkách subdomény přednášky snažím nabízet archivní záznamy již minulých přednášek, které se z části či plně zabývají kosmonautikou. Tyto archivní záznamy jsou čas od času přerušovány upozorněními na přednášky budoucí. Jedním z nich je i článek dnešní. V něm se zároveň pokusím o určitý experiment, protože zde nebudu diváky upozorňovat na jedno budoucí vystoupení, ale rovnou na dvě současně. Za oběma přenosy stojí IQLANDIA, vědeckotechnické vzdělávací centrum, které v Liberci nabízí dětský vědecký park, science centrum pro starší a provozuje zde i planetárium.
V pondělí 11. října v podvečer proto neváhejte včas zapnout své monitory. Nejprve přijde v 17:00 na řadu Martin Gembec, redaktor serveru Kosmonautix, který nás ve svém pravidelném pořadu seznámí s novinkami v astronomii a kosmonautice. Jako vždy se nejprve dozvíme, co je možno vidět na noční obloze, poté nám ukáže zajímavé astrofotografie z českých luhů a hájů a rozhodně ve svém vystoupení nezapomene zmínit i zajímavosti z kosmonautiky za uplynulý týden.
Po skončení Martinova vystoupení dostanete několik minut na doplnění tekutin a opět vám doporučím se pohodlně posadit, protože v 18:00 přijde na řadu hlavní vystoupení dnešního večera, přednáška šéfredaktora serveru Kosmonautix.cz, Dušana Majera. Ten se ve svém vystoupení bude věnovat jedné z nejdynamičtějších a nejrychleji rostoucích firem posledních dvou desetiletí, tedy SpaceX. Firmě, která se z garážové firmy dokázala za uplynulých dvacet let dostat až na hybnou silu celého kosmonautického odvětví. Firmě, která pravidelně zásobuje ISS, provádí výměnu jejich posádek, vynáší do vesmíru vědecké i komerční družice a zároveň připravuje raketu, která by nás snad jednoho dne dostane na Mars.

Petr Kulhánek – Planck a jeho výsledky (3.3.2011)

Již řadu desetiletí pomáhá kosmonautika řadě oborů při jejich bádání. Oborem, který si však dnes bez kosmonautiky takřka neumíme již představit, je bezesporu astronomie. Od samotného počátku kosmonautiky byly do vesmíru prostřednictvím nosných raket vynášeny sondy, které nejprve upřesňovali poznatky o okolí naší mateřské planety, aby se potom cíle kosmických družic a sond posouvali dál a dál do hlubin kosmu. Jen tak lze totiž lépe pochopit vesmír, jeho uspořádání a strukturu. Při svém bádání se zaměřují i na počátek vesmíru, na tzv. Velký třesk. Jedná se o dobu, kdy byl vesmír extrémně hustý a horký a od té doby dochází k jeho neustálému rozpínání. Pozůstatkem z toho období je reliktní záření, které přichází na Zem ze všech směrů. Na jeho studium byla na oběžnou dráhu vypuštěna řada kosmických sond. Patří mezi ně první specializovaná družice COBE, který byla vypuštěna v roce 1989. V roce 2001 na ni navázala WMAP. Na další družici jsme si museli počkat do roku 2009, kdy evropská kosmická agentura ESA vypustila družici Planck. Nejen o těchto družicích bude ve své přednášce hovořit prof. RNDr. Petr Kulhánek, známý popularizátor přírodních věd a zejména pak fyziky. Tato přednáška vznikla v rámci přednáškového cyklu Fyzikální čtvrtky, které již řadu let pořádá katedra fyziky ČVUT pro studenty, učitele a odborné pracovníky, případně i pro širší veřejnost. Přednáška vyšla na serveru slideslive.com a zde je odkaz na ni.

Milan Halousek – Zvířáta ve službách kosmonautiky (10.7.2015)

Opět se po delším čase dnes vrátíme k programu přednáškového cyklu Pátečníků, kteří již řadu let nabízí přednášky ze všem možných oborů lidské činnosti a seznamují tak veřejnost s pokroky a zajímavostmi ve vědě. V poslední době také začaly všechny své přednášky živě streamovat, takže máte možnost se těchto přednášek zúčastnit živě, ikdyž se nenacházíte v okolí Prahy. Pro dnešní den jsem pro vás vybral přednášku známého popularizátora kosmonautiky, pana Milan Halousek. Jejím tématem budou zvířata na palubách kosmických lodí. Dá se říct, že zvířecí astronauty lze rozdělit zhruba do dvou různých kategorií. Do té první spadají všechny zvířecí lety, které se uskutečnily od druhé poloviny 40. let až do okamžiku, kdy se poprvé do vesmíru vydali lidé. Tyto lety měly totiž za úkol v první řadě připravit půdu pro první pilotované lety. Do této kategorie lze zařadit jednoznačně všechny ruské pokusy se psy či americké lety opic. Druhá kategorie spadá do období po letu prvních sovětských či ruských kosmonautech, kdy bylo definitivně jasno, že člověk může na oběžné dráze fungovat i několik dní. Tehdy se započalo podrobnější studium účinků stavu beztíže na živé organismy.Zde lze jednoznačně zmínit kupříkladu pavoučky na stanici Skylab či sovětský program Bion, či řada experimentů na stanicích Saljut, Mir či ISS. Mimochodem, pokud máte pocit, že americko-sovětská vědecká spolupráce začala až s lety raketoplánů k Miru, opak je pravdou. Už od konce 70. let létaly americké experimenty na již zmiňovaných družicích Bion.

Michal Polák – Jak sestřelit družici (29.03.2017)

Mám rád články či přednášky, které svým názvem sami nejlépe popisují, o čem se v nich dozvíme, nejlépe bez příkras a básnických přívlastků. Za jednu z nich považuji i tuto přednášku. Dozvíme se v ní, jak sestřelit družici na oběžné dráze. Nechtěl bych zde dělat nějaký stručný souhrn či historii, přeci jen, o tom bude dnešní přednáška. My se spíše zkusíme podívat na několik případů, kdy došlo ve vesmíru k sestřelu/rozstřelu družice. Dopředu bych chtěl uvést, že ve všech případech, o kterých budu mluvit, útočila na družici raketa státu, který byl i vlastníkem družice. Existují 4 státy na světě, které mají a již i demonstrovaly schopnost zasáhnout družici na oběžné dráze. Těmito státy jsou USA, SSSR/Rusko, Čína a Indie. Každá z těchto zemí má za sebou alespoň jeden úspěšný zásah družice. Sovětský svaz tuto schopnost demonstroval již v 70. letech, uprostřed studené války a proto je celkem zbytečné tento zásah z dnešního pohledu hodnotit. K daleko zajímavějším testům došlo v 21. století. V lednu roku 2006 se rozhodla Čína zničit vlastní satelit na polární dráze ve výšce 865 km a tento pokus byl úspěšný. Mezi kritiky tohoto testu byly i USA. Je proto zajímavé, že o další zásah se zasloužily ony. Zde se dá již hovořit o legitimním důvodu (nevyprázdněná hydrazinová nádrž) a poměrně rozumné výšce (365km), kde k zásahu došlo. Třetí a poslední pokus, který se v tomto tisíciletí odehrál, má na svědomí Indie. Uskutečnil se v březnu roku 2019 a došlo k zásahu družice Microsat-R na polární dráze ve výšce 275km. U všech třech akcí bylo vždy uvedeno, že tato akce není namířena proti jakékoliv jiné zemi. Osobně se však domnívám, že navyšování množství kosmické tříště tímto hloupým způsobem opravdu není to pravé. A ze všech známých případů byl tím nejhorším případem onen čínský pokus, jehož následky budou kroužit na oběžné dráze klidně ještě několik desetiletí. Více o způsobech, jak sestřelit družic vám dnes řekne pan Michal Polák, člen Kosmo Klubu. Přednáška byla pronesena v rámci schůzky Kosmo Klubu, které se konají každý měsíc a jsou zde mimo jiné prezentovány zajímavosti ze světa kosmonautiky.