Štítek ‘Měsíc’

Dušan Majer – Návrat lidí na Měsíc pod křídly Artemis (20.7.2022)

Na tomto serveru jste byli po dlouho dobu zvyklí vídat záznamy přednášek, které se týkají kosmonautiky. Protože jsme však již vyčerpali všechny mě dostupné záznamy, další nové přednášky přichází jen pomalu. Tu dnešní pro vás připravil šéfredaktor serveru Kosmonautix, Dušan Majer, v rámci svého vystoupení na půdě Hvězdárny a planetária Brno. Téma přednášky samotné, jak je ostatně vidět už z jejího názvu, se týká současných plánů americké NASA, která se už od počátku nového tisíciletí snaží o návrat na Měsíc. V prvním desetiletí 21. století se tak dělo pod hlavičkou programu Constellation. Ten však byl v roce 2009 zrušen. Poté následovalo několik let opatrného přešlapování, i tak se však vývoj nezastavil. Úsilí o opětovné dosažení Měsíce bylo následně oficiálně obnoveno v roce 2017, když byl odstartován program Artemis. V jeho rámci by mělo v tomto desetiletí dojít k vybudování stanice Gateway u Měsíce a lidská noha by se měla již navždy vrátit na Měsíc. Pro tyto účely bude vyvinutá obří raketa SLS či kosmická loď Orion, pro kterou dodává servisní modul evropská ESA. O všech těchto podrobnost se více dozvíte v přednášce samotné.

Petr Zelený – Třináct věcí, které zachránily Apollo13 (27.11.2020)

11. dubna 1970 se vydalo k Měsíci 5. pilotované Apollo a celkově třetí mise, která měla přistát na jeho povrchu. Posádku tvořili velitel Jim Lovell, zkušený astronaut s československými kořeny a dva nováčci. Těmi byli pilot velitelského modulu John Swigert a Fred Haise, pilot lunárního modulu. Jako místo přistání byl vybrán kráter Fra Mauro. Celý start proběhl více méně v pořádku s výjimkou problémů, které způsobily předčasné zhasnutí jednoho z motorů druhého stupně. Tento nedostatek tahu však dokázaly zbylé motory spolu s třetím stupněm Saturnu posléze dohnat a celá sestava byla v pořádku navedena na dráhu k Měsíci. 55 hodin a 52 minut však senzory detekovaly pokles tlaku ve vodíkové nádrži. Na pokyn řídícího střediska však John Swigert zahájil promíchávání všech nádrží, jak vodíkových, tak i kyslíkových. Zhruba minutu a půl po zapnutí promíchávání nádrží došlo ke katastrofické explozi kyslíkové nádrže číslo dvě. Pro astronauty to nejprve představovalo velké zklamání, nebudou přistávat na Měsíci, ale postupem času se ukázalo, že situace je horší a astronauté na palubě budou doslova bojovat o svůj život. Prolétli okolo Měsíce a zamířili směrem k Zemi. Celý let byl doprovázen řadou velkých improvizací, které připravovalo řídící středisko a poté je na palubě realizovala čím dal unavěnější posádka. Sám velitel mise Jim Lovell nazval tento let úspěšnou prohrou. Posádka se dostala v pořádku na Zemi, ale nikdy nechodili po Měsíci. Ani jeden z členů posádky se už poté do vesmíru nevypravil. V dnešní přednášce nám krizový let Apolla 13 představí pan Mgr. Petr Zelený, odborný pracovník Hvězdárny ve Valašském Meziříčí, kde i tato přednáška vznikla.

Tomáš Přibyl – Čelomejův lunární program (28.11.2020)

V závěrečné přednášce tohoto týdne se podíváme směrem k Měsíci. Závod o prvního člověka na Měsíci byl vyhlášen prezidentem Johnem Fitzgeraldem Kennedym v roce 1961. Jeho projev byla reakce na první let člověka do vesmíru. Tím však nebyl Američan ale sovětský občan Jurij Gagarin. Bylo tedy nutno probudit národ, který se cítil pokořen a ohrožen. Po Kennedyho burcujícím projevu se celá země semknula a pod vedením NASA vyvinula raketu Saturn V, lunární modul i kosmickou loď Apollo. V SSSR tomu bylo jinak, hlavní tíha kosmického programu sice ležela na Sergeji Koroljovovi a jeho OKB-1, ale i další konstrukční kanceláře přišly s vlastními plány na dopravu člověka na Měsíc. Navíc částečně nefungovala ani spolupráce mezi jednotlivými konstruktéry. Jedním z těchto konstruktérů byl i Vladimír Čelomej, člověk, který vyvinul balistickou raketu UR-200 i těžký raketový nosič UR-500. Tato raketa je známější pod jménem Proton a létá do dnešních dnů. Pro dobytí Měsíce měl v plánu vyvinout supertěžký nosič UR-700 s nosností přibližně 150 tun na nízkou oběžnou dráhu. O jeho měsíčních plánech nám bude přednášet Ing. Tomáš Přibyl, člen redakce kosmonautixu a kurátor Technického muzea v Brně. Přednáška byla pronesena v rámci Noci vědců na Hvězdárně Valašské Meziříčí.

Pavel Gabzdyl – Vše co jsme věděli o Měsíci je jinak (9.2.2018)

Dnešní přednáška si, přes svůj kapku bombastický název, dala za cíl představit vývoj poznání o Měsíci v posledních několika desetiletích, po ukončení programu Apollo, který samozřejmě nelze z přednášek o Měsíci vynechat. Zmíněn bude průzkum měsíčního povrchu pomocí ruských sond Luna. Po roce 1976 však až do roku 1994 nezamířila k Měsíci jediná sonda. Tehdy se k Měsíci vypravila sonda Clementine, která prováděla optické snímání povrchu a měřila výškový profil. Dnešní přednášející zmíní i další sondy, kterými byly Lunar Prospector (1998), Kaguya (2007), Chandrayaan-1 (2008), GRAIL (2011) a především LRO (2009), která nás dodnes nepřestává zásobovat úžasnými fotkami měsíčního povrchu. Autor se ve své přednášce neomezí jen na průzkum pomocí kosmických sond, zmíní i pokroky na poli teoretickém, jehož cílem bylo především vysvětlit původ Měsíce, který před dnes jednoznačně rozšířenou představu nevznikl patrně srážkou s planetou o velikosti Marsu. Dostaneme se i k otázce, proč je přivrácená strana Měsíce tak velmi odlišná od té přivrácené. Autor přednášky je rovněž vášnivým fotografem, proto nás i seznámí s fotkami, které udělal. Přednášejícím je Mgr. Pavel Gabzdyl, který pracuje na Hvězdárně a planetáriu Mikuláše Koperníka v Brně. Přednáška, která je poněkud více astronomická než kosmonautická,  pochází z přednáškového cyklu Pátečníků.

Astronomický klub Pelhřimov – Roboti ve vesmíru (27.11.2020)

Poslední přednáška tohoto týdne bude pokračovat v tématu průzkumu Měsíce, ale i dalších planet. Autory této přednášky je Astronomický klub Pelhřimov, samotné přednášející se mi nepodařilo zjistit. Nejprve se při přednášce podíváme na Měsíc, protože se jedná o jediné mimozemské těleso ve vesmíru, po jehož povrchu kráčeli lidé. Poté už přejdeme k robotickému průzkumu Měsíce, které bylo zahájeno již koncem padesátých let. První zásah povrchu, první snímky odvrácené strany či první měkké přistání si připsali na vrub Sověti. Ale i Američané zde se svým programem Ranger či Surveyor rozhodně nezaostali. Jiné planety pro nás zkoumaly pak již jen robotické sondy. V případě Venuše to byly sondy Veněra a celý sovětský průzkum Venuše byl zakončen veleúspěšnými sondami Vega. Pro tyto sondy však byla Venuše jen zastávkou k jejich hlavnímu cíli, kterým byla Halleyovas kometa. Zde má svůj zářez však i ESA, která k této kometě poslala sondu Giotto. O průzkum Marsu se rovněž snažili obě největší kosmické velmoci, ale dá se říct, že pouze Američané zaznamenali výrazné úspěchy.  Jejich stacionární sondy či robotická vozítka nám z povrchu planety i oběžné dráhy poskytly úžasná vědecká data. Na závěr své přednášky nám členové astronomického klubu povypráví i o sondách, které opouští sluneční soustavu, je jich celkem pět. Patří sem Pioneer 10 a 11, Voyagery 1 a 2 a New Horizons. Přednáška byla proslovena v rámci Noci vědců.

Tomáš Přibyl – Cesta na Měsíc, která se nepovedla (18.9.2020)

Dnes sem se rozhodl pokračovat v nastoleném tématu, kterým je průzkum Měsíce. Ale začněme od začátku. V říjnu roku 1957 odstartovala do vesmíru sonda Sputnik 1 a Američané byli otřeseni. To však nebylo jediné prvenství Sovětského Svazu v nově vyhlášených závodem o vesmírná prvenství. O měsíc později už se na palubě sondy Sputnik-2 do vesmíru vydal první živý tvor. Následně se rozhořel opravdu úporný závod o vyslání prvního člověka do vesmíru. Ten jak známo v dubnu 1961 vyhráli opět Sověti, když se na palubě Vostoku-1 vydal do vesmíru Jurij Gagarin. Americkou odezvou na tyto sovětská prvenství byl projev prezidenta Johna Kennedyho, který vyhlásil, že by se Američané měli dostat na povrch Měsíce do konce dekády. A Sověti sbírali prvenství dál, první vícemístná loď světa, první výstup do volného prostoru a další. Američané se mezitím vrhli na realizaci Kennedyho plánu. Sověti se této Kennedyho výzvy chopili až o několik let později, kdy své nápady a vize začal realizovat geniální sovětský konstruktér Sergej Koroljov i šéfové dalších konstrukčních kanceláří. Jejich program byl smělý a byl i poměrně zajímavý. V dnešní přednášce nám jej zkusí představit redaktor serveru kosmonautix, pan Ing. Tomáš Přibyl, kurátor letectví a kosmonautiky Technického muzea v Brně. Přednáška byla přednesena na půdě Muzea Vysočiny v Jihlavě.

Lumír Honzík – Projekt Lunochod (27.11.2020)

Jak již bývá zvykem, s novým týdnem přecházíme i k dalším tématům kosmického průzkumu, tentokrát opustíme kosmické dálavy a zaměříme svou pozornost na druhý nejjasnější objekt pozemské oblohy, kterým je jednoznačně Měsíc. Od počátku 60. let se o toto těleso zajímaly dvě největší kosmické velmoci – USA a SSSR. Jak čas ukázal, vyhlášenou soutěž o první přistání člověka na Měsíci vyhráli Američané. Ale přesto se Sovětům podařilo několik úspěšných zářezů, které sice světová veřejnost tak dobře neoceňovala, ale odborníci nad nimi rozhodně nemávli rukou. Sovětským raketovým odborníkům a konstruktérům se totiž povedlo i v této době povedlo získat zajímav8 prvenství. Nejprve v září 1970 zamířila k Měsíci sonda Luna 16, která provedla první automatický odběr vzorků měsíční půdy a vrátila se s nimi na Zemi. Další prvenství získal Sovětský Svaz o dva měsíce později, když se na špici rakety Proton vydala do vesmíru sonda Luna 17. Celý svět se domníval, že se bude jednat o další odběr měsíčního kamene, ale realita byla jiná. Až po přistání sondy se ukázalo, že na povrch jiného tělesa bylo poprvé v dějinách dopraveno vozidlo vybavené vlastním pohonem, Lunochod 1. Teprve srpnu 1971 se na povrch Luny dostal i rover americký, který sem přivezlo Apollo 15. O těchto i dalších vozidlech, které se proháněly po povrchu Měsíce či Marsu nám v dnešní přednášce povypráví ředitel Hvězdárny v Rokycanech a Plzni, pan Lumír Honzík.

Ondřej Šamárek – Garderoba pro Měsíc (22.11.2019)

V poslední přednášce tohoto týdne se zaměříme na jeden z klíčových bodů programu Apollo, kterým bezesporu byly skafandry. Seznámíme se s jeho postupným vývojem, s použitím v programu Mercury, na který ihned navázal vývoj skafandru pro lodi Apollo. Skafandr samotný se skládal z několika částí, které můžeme rozdělit pro jednoduchost na dvě, přetlakový oblek samotný, který vyvíjela firma ILC Dover a batoh, jehož vývoj zajišťovala společnost Hamilton Standard. Dnešní přednáška bude však i o peripetiích, nečekaných problémech i o komplikacích, které přinesla spolupráce těchto dvou firem. Ať tak nebo tak, výsledkem tohoto postupného procesu se na konci 60. let stal skafandr, který dokázal ochránit astronauty během programu Apollo a umožňoval i výstupy do otevřeného prostoru během provozu orbitální stanice Skylab. S vývojem lunárního skafandru A7L nás seznámí redaktor serveru kosmonautix, Ondra Šamárek, přednáška samotná pak zazněla v rámci každoročního semináře o Kosmonautice, raketové technice a kosmických technologiích. Při této příležitosti bych chtěl veřejně poděkovat uživateli discordu s nikem mses, který spojil zvukový záznam přednášky s prezentací autora.

Marcel Grün – Vstříc novým světům (14.2.2006)

Včera nás ve věku 73 let opustil jeden z velkých popularizátorů kosmonautiky v naší zemi, pan Ing. Marcel Grün. Rád bych proto tomuto zesnulému velikánovi věnoval alespoň krátkou vzpomínku. Marcel Grün se narodil v roce 1946 v Chebu a popularizaci se věnoval od svých 15 let, kdy se stal demonstrátorem na Štefánikově hvězdárně. Vystudoval strojní fakultu ČVUT a poté postgraduálně i pedagogiku. Byl členem klubu SPACE, spolu Antonínem Vítkem či Janem Kolářem. V roce 1967 začal pracovat v Planetáriu Praha a o řadu let později se stal na dlouhých 16 let ředitelem Hvězdárny a planetária hl. m. Prahy. V roce 2003 byl spoluzakladatelem České kosmické kanceláře. Velkou část svého života věnoval popularizaci astronomie a kosmonautiky. V roce 2018 u příležitosti svého odchodu do důchodu obdržel čestné občanství Prahy. Po Marcelu Grünovi byla pojmenována planetka (10403) Marcelgrun.

Milan Halousek – Neil Armstrong, známý i neznámý hrdina (25.8.2017)

V předchozí přednášce jsme si představili život prvního a nejslavnějšího astronaut světa, Jurije Gagarina a dnes se zaměříme na jeho asi nejznámější americký protějšek, prvního může na Měsíci, Neila Armstronga. Neil Alden Armstrong se narodil v srpnu roku 1930. V letadle seděl poprvé již v 6 letech, ve čtrnácti začal docházet do pilotního kursu a pilotem se stal v roce 1945. Na počátku 50. let byl bojově nasazen v Koreji. Byl členem celkem tři astronautických oddílů. Nejprve se v roce 1958 stal astronautem letectva Spojených států v rámci programu Man in the Space Soonest, který byl několik měsíců později zrušen, o dva roky byl vybrán do dalšího programu letectva, jehož cílem bylo vyvinout raketoplán Boeing X-20 Dyna-Soar a konečně v roce 1962 se dostal do NASA v rámci druhého oddílu astronaut zvaného „Nová devítka”. Do vesmíru se podíval celkem dvakrát, poprvé v roce 1966 při letu Gemini VIII spolu s Davidem Scottem a podruhé a zároveň naposledy v roce 1969 při letu Apolla 11, který podnikl spolu s Michaelem Collinsem a Edwinem Aldrinem. O dva roky později opustil NASA. Po skončení astronautické kariéry učil na univerzitě, byl členem správních rad řady společností a navždy nás opustil v srpnu roku 2012. Byl členem dvou vyšetřovacích komisí, poprvé v roce 1970 po Apollu 13, podruhé v roce 1986 po zkáze raketoplánu Challanger. Po Neilu Armstrongovi je pojmenovaná planetka (6469) Armstrong. S životem patrně nejznámějšího americké astronauta nás seznámí Milan Halousek, pracovník české kosmické kanceláře. Přednáška samotná pochází z přednáškového cyklu Pátečníků.