Štítek ‘NASA’

Marek Skarka – Exoplanety s vesmíru (26.11.2020)

O tom, kolik je vidět na obloze planet, měli starověcí astronomové úplně jasno. No, počítejte sami se mnou, Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn. Je to tak, stačili by vám prsty jedné ruky.  A tento údaj se do 18. století v podstatě nezměnil. Až v roce 1781 objevil britský astronom William Herschel planetu Uran. Na sedmou planetu jsme pak čekali až téměř do poloviny století následujícího, když nejprve dva astronomové nezávisle na sobě spočítali, že by měla existovat planeta další. Tu objevil v září roku 1846 Johann Galle. Byla pojmenována Neptun. Za osmou pozorovatelnou planetu bylo pak dlouhá desetiletí považováno Pluto, než bylo administrativním rozhodnutím z tohoto seznamu v roce 2006 vyřazeno. Astronomové také předpokládali, že i kolem jiných hvězd by se měly nacházet planety. Ale až do konce 80. let 20. století se jednalo spíše jen o odhady. První nalezená a všeobecně uznávaná exoplaneta se datuje do roku 1992. Od té doby se s jejich objevy jakoby roztrhl pytel. Pro jejich detekci se používá řada metod, patří sem metoda radiálních rychlostí, mikročočky, transity aj. Do pozorování a detekce exoplanet se zapojily i kosmické sondy. Ty měly pozorování exoplanet z počátku jen jako jeden ze svých úkolů, ale postupem času se začaly budovat i družice specializované. V dnešní přednášce bude řeč o výsledcích pozorování Hubblova vesmírného dalekohledu a o měření družic Spitzer, COROT, Kepler, TESS, Cheops či Gaia. A zmíněny budou i družice plánované, tedy JWST, Plato či Ariel. Přednášejícím bude Mgr. Marek Skarka PhD. z astronomického ústavu Akademie věd ČR.

Milan Halousek – Vesmírný skafandr – aneb oblek supermana ! (10.6.2020)

S výškou jak známo řídne atmosféra a už horolezci mají problém dýchat, pokud se vydávají na vyšší kopec. Podobný problém měli i piloti stíhaček a bombardérů za druhé světové války, když jejich letouny začali létat ve vyšších výškách. Na základě těchto zkušeností začali nejprve posádky těchto letadel dostávat na palubu kyslíkové přístroje a později, když nastala éra proudových letadel, tak začali být vybavováni přetlakovými oděvy. S nástupem kosmonautiky však začal i přechod k oděvům, které umožnili udržovat člověka na živu i v prostředí, kde je už ze všech praktických pohledů vzduchoprázdno. Ze začátku oděvy kosmonautů pochopitelně vycházely z obleků, které využívají vojenští piloti, ale bylo nutno zajít dál. Kosmické skafandry se prakticky dělí na dvě skupiny. Tou první jsou skafandry lehké, které slouží hlavně pro start a přistání a jejich účelem je umožnit kosmonautovi přežít v okamžiku, kdyby na palubě jeho kosmické lodi došlo ke ztrátě tlaku. Druhou skupinou jsou takzvaně těžké skafandry, které jsou určeny pro práci ve volném prostoru. Podskupinou těchto oděvů byly pak ty, které používala americká NASA při výstupech na Měsíci. Musely umožnit astronautům pracovat, zároveň však nesměly být příliš hmotné, protože se přeci jen používaly v prostředí, kde je sice výrazně nižší gravitace než na Zemi, ale není zde gravitace nulová. O kosmických skafandrech nám povypráví známý popularizátor kosmonautiky Milan Halousek, pracovník České kosmické kanceláře. 

Pavol Kalinay – Kedy poletíme na Mars? | Let na Mars (20.1.2020)

Pomalinku se nám končí další týden, který jsme věnovali průzkumu těles sluneční soustavy a není proto žádným divem, že v něm dnes budeme pokračovat. Poprvé a naposledy se lidstvo vydalo na povrch jiného tělesa v letech 1969-1972, kdy americká NASA pomocí mohutných raket Saturn V vysílala své astronauty na Měsíc. Tyto lety inspirovali k zájmu o kosmonautiku i dnešního přednášejícího, kterým je pracovník Slovenské akademie věd, pan RNDr. Pavol Kalinay CSc. Ten ve své přednášce nejprve představí základní pojmy, mezi které patří i 1. kosmická rychlost, což je údaj, který nám říká, jaká je minimální kruhová oběžná rychlost, aby těleso, které obíhá v gravitačním poli jiného objektu nespadlo na jeho povrch. Pokračovat bude poté vývojem pilotované kosmonautiky od počátku 70. let. Nezapomene pochopitelně zmínit i ISS, tedy Mezinárodní vesmírnou stanici, která nad našimi hlavami obíhá již více než 20 let. V další části přednášky se budeme věnovat současnému stavu průzkumu planet naší Sluneční soustavy. Když si však vzpomenete na název dnešní přednášky, zajisté vás nepřekvapí, že hlavní pozornost bude zaměřena na výzkum rudé planety. Poté se už dostaneme k finální části přednášky, ve které se autor pokusí srovnat pilotovaný let na Měsíc a Mars.

Tomáš Přibyl – Apollo, sny a skutečnost (5.2.2013)

Dnes budeme pokračovat v načatém tématu průzkumu těles sluneční soustavy anebo možná ne. Program Apollo, který byl připravován jako pokračování programu Mercury, nabral definitivní podobu až po slavném projevu prezidenta J.F. Kennedyho. V jeho rámci se mezi léty 1968-1972 uskutečnilo 11 pilotovaných startů, 12 lidí chodilo po Měsíci a celkem 24 astronautů se ocitlo v jeho blízkosti. Ve stejném období vznikly v Kennedyho vesmírném středisku dvě obří startovní rampy a postaveno bylo i mnoho dalšího zařízení, včetně legendární budovy Vertical Assembly Buildin. Následníkem Apolla byl program Apollo Applications, který měl být rozsáhlý a měl využívat zkušenosti získané během Apolla. Z tohoto programu však zbylo jen torzo, v podstatě se podařilo realizovat jen orbitální laboratoř Skylab, ke které se v letech 1973-74 vydaly celkem 3 pilotované mise. Aplikací Apolla však mělo  být mnohem víc. S nerealizovanými plány vás v dnešní přednášce seznámí známý popularizátor kosmonautiky, pan Ing. Tomáš Přibyl, redaktor serveru kosmonautix a kurátor Technického muzea v Brně. Přednáška se uskutečnila počátkem roku 2013 v prostorách Hvězdárny a planetária Brno.

Matej Poliaček – Ľudia vo vesmíre – súčasnosť a budúcnosť (31.03.2021)

Od počátku kosmonautiky je pozornost všech diváků a příznivců kosmonautiky upřena směrem vzhůru, na ty osoby, které na palubách kosmických lodí překonávají různé rekordy, provádí pokusy, vystupují z útrob lodí na povrch stanice, či kladou svou vlastní nohu na povrch Měsíce, tedy na astronauty samotné. Všechny tyto osoby si tu pozornost zaslouží, protože ony jsou těmi, co musí tyto úkony vykonat. Zároveň ale astronauté tvořili a vždy tvoří špičku ledovce mezi těmi, kteří se podíleli na tom, aby onen čin mohl být ve vesmíru vykonán. Zde mám rozhodně na mysli všechny ty, kteří vyvinuli a postavili kosmickou loď, či raketu. Ale pak je tu ještě další řada lidí, bez kterých by kosmonaut byl někdy doslova slepý a hluchý. Jde o středisko řízení letů, kde za obrazovkami řady monitorů sedí pracovníci a pečlivě sledují činnost kosmické lodi či stanice. Od prosince 2020 je jednou z těchto osob i MSc. Matej Poliacek, zaměstnanec German Aerospace Center (DLR), který je jedním z letových kontrolorů centra řízení provozu evropského modulu Columbus. Přednáška byla proslovena před několika dny na youtube kanále Fakulty matematiky, fyziky a informatiky Univerzity Komenského v Bratislavě.

Pavel Gabzdyl – Vše co jsme věděli o Měsíci je jinak (9.2.2018)

Dnešní přednáška si, přes svůj kapku bombastický název, dala za cíl představit vývoj poznání o Měsíci v posledních několika desetiletích, po ukončení programu Apollo, který samozřejmě nelze z přednášek o Měsíci vynechat. Zmíněn bude průzkum měsíčního povrchu pomocí ruských sond Luna. Po roce 1976 však až do roku 1994 nezamířila k Měsíci jediná sonda. Tehdy se k Měsíci vypravila sonda Clementine, která prováděla optické snímání povrchu a měřila výškový profil. Dnešní přednášející zmíní i další sondy, kterými byly Lunar Prospector (1998), Kaguya (2007), Chandrayaan-1 (2008), GRAIL (2011) a především LRO (2009), která nás dodnes nepřestává zásobovat úžasnými fotkami měsíčního povrchu. Autor se ve své přednášce neomezí jen na průzkum pomocí kosmických sond, zmíní i pokroky na poli teoretickém, jehož cílem bylo především vysvětlit původ Měsíce, který před dnes jednoznačně rozšířenou představu nevznikl patrně srážkou s planetou o velikosti Marsu. Dostaneme se i k otázce, proč je přivrácená strana Měsíce tak velmi odlišná od té přivrácené. Autor přednášky je rovněž vášnivým fotografem, proto nás i seznámí s fotkami, které udělal. Přednášejícím je Mgr. Pavel Gabzdyl, který pracuje na Hvězdárně a planetáriu Mikuláše Koperníka v Brně. Přednáška, která je poněkud více astronomická než kosmonautická,  pochází z přednáškového cyklu Pátečníků.

Lumír Honzík – Krizový let Apolla 13 (11.02.2021)

Apollo 13 bylo sedmým pilotovaným letem programu Apollo a patá mise k Měsíci. Na svou cestu se vydala 11. dubna 1970. Jejím velitelem byl první čtyřnásobný astronaut, Jim Lovell. Posádku tvořili dva nováčci, pilotem velitelského modulu byl John Swigert, pilotem lunárního modulu byl Fred Haise. V rámci této posádky se uskutečnila řada různých personálních výměn. Původní posádku měla nejprve tvořit trojice Cooper, Eisele, Mitchell, kteří si již odsloužili zálohu Apolla 10 a podle tehdejších zvyklostí se měli o tři mise dále stát posádkou hlavní. Jenže Gordon Cooper i Donn Eisele měli oba škraloupy u svých nadřízených, takže byli oba z nominace vyřazeni. Nahradit je měla trojice Shepard, Roosa, Mitchel, ovšem toto se zase nelíbilo vedení NASA, kterému se zdálo, že Alan Shepard neměl po svém dlouholetém vyřazení z oddílu astronautů dost času na výcvik a rozhodla se pro misi Apolla 13 použít záložní posádku Apolla 11. Ta fungovala ve složení Lovell, Mattingly a Haise. Tato posádka se spolu připravovala řadu měsíců a vše vypadalo v pořádku až do počátku měsíce dubna, kdy se člen záložní posádky Charles Duke nakazil od svých dětí zarděnkami. Rychlá kontrola všech astronautů zjistila, že pilot velitelského modulu Thomas Mattingly tuto nemoc v dětství neprodělal. Zvažovala se řada variant, ale nakonec vyhrála ta nejjednodušší, ze záložní posádky byl do té hlavní přeřazen John Swigert. Jednalo se o druhou misi v programu Apollo, která se nepřibližovala k Měsíci po trajektorii volného návratu, ale po hybridní. Ta měla sice výhodu, že umožnovala větší výběr přistávacích oblastí, ale zase v případě potíží neumožňovala návrat na Zemi v případě problémů jen pouhým obletem Měsíce. Bylo nutno zapojit raketový motor. Prvních 55hodin probíhal let bez problémů, tehdy senzory ve vodíkové nádrži servisního modulu ukázaly nízký tlak. Jednalo se o běžný a očekávaný fakt, který se řídící středisko rozhodlo vyřešit tím, že vydalo pokyn, aby astronaut Jack Swigert zapnul ohřev a promíchávání i nádrží s kyslíkem. A tak se i stalo. Ihned byly naměřeny anomálie, které později signalizovali, že vše neprobíhá jak má. Jak celá událost pokračovala, s tím vás seznámí ředitel Hvězdárny v Rokycanech a Plzni, pan Lumír Honzík.

Tomáš Přibyl – Padesátiny rakety Saturn V (26.11.2017)

Téma Apolla jsme tu už několikrát rozebírali, ať už před vánoci, kdy jsme se podívali na řadu různých konspiračních teorií, anebo na konci měsíce ledna, kdy jsme si připomněli výročí požáru kabiny Apolla 1. Na kalendáři se nám pomaličku blíží měsíc duben, který je velice nabitý co se týká kosmonautických událostí. Abychom se proto vyhnuli zmatkům a tlačenici, která logicky přijde, rozhodl jsem se zavzpomínat na tento program poněkud v předstihu. Práce na programu Apollo byly zahájeny krátce po Kennedyho projevu. Pro přistání na Měsíci bylo nutno vyřešit skafandry, způsob přistání, kosmickou loď. Hlavně a především však bylo nutno postavit raketu, která bude schopna americký národ na povrch Měsíce dopravit. Touto raketou se stal nejsilnější a největší doposud realizovaný raketový nosič Saturn V. Každý stupeň této rakety stavěla jiná firma, první stupeň, SIC, zajistil Boeing, druhý, S-II, zajistil North American Aviation, který zároveň vyvíjel loď Apollo a třetí stupeň, S-IVB dodala firma Douglas Aircraft Company. Z dnešního pohledu je popis výrobce snadnější, po sérii sloučení a nákupů lze jednoduše prohlásit, že raketu dodal Boeing. S vývojem rakety Saturn V vás seznámí známý popularizátor kosmonautiky, Ing. Tomáš Přibyl, člen redakce kosmonautixu a kurátor Technického muzea v Brně. Přednáška samotná pak zazněla v roce 2017 v rámci každoročního semináře o Kosmonautice, raketové technice a kosmických technologiích. Při této příležitosti bych chtěl veřejně poděkovat uživateli discordu s nikem mses, který spojil zvukový záznam přednášky s prezentací autora.

Jiří Dušek a Tomáš Přibyl – Sonda InSight, přistání na Marsu (26.11.2018)

Dnes je pondělí, 26. listopadu 2018 a já bych vás rád pozval na půdu Hvězdárny a planetária Brno. Usaďte na židličce a udělejte si pohodlí, dnes vás čeká unikátní zážitek. Dočkáme se totiž přistání vědecké sondy na povrch Marsu. Jde o sondu InSight, která před půl rokem odstartovala z kalifornské Vandenbergovy základny, z rampy SLC-3E. Sonda sama pak vznikla v rámci programu Discovery. Jde o nízkonákladový program americké NASA, který za svou historii zvládl poslat do vesmíru dvanáct sond, z nichž jedenáct bylo úspěšných. Sonda InSight je zaměřena na objasnění procesů, při kterých před miliardami let vznikali terestrické planety naší soustavy. Jejím cílem bylo měřit seismickou aktivitu, tepelný tok a pokusit se objasnit charakteristiku jádra planety Mars. Pokud byste si chtěli připomenout úspěchy této sondy, doporučím vám nedávno vydanou přednášku Petra Brože. Nosná raketa Atlas V, která byla pro vynesení sondy použita, spolu s ní vynesla na oběžnou dráhu i dva 6U cubesaty Marco-A a B. Tyto měly odzkoušet použití těchto stále populárnějších malých družic daleko za hranicemi jejich obvyklého použití, mimo oběžnou dráhu Země. Průvodcem dnešního přistání na rudé planetě nám budou ředitel Hvězdárny a planetária Brno, pan Mgr. Jiří Dušek PhD. a redaktor serveru kosmonautix, pan Ing. Tomáš Přibyl, kurátor letectví a kosmonautiky Technického muzea v Brně.

Lumír Honzík – Projekt Lunochod (27.11.2020)

Jak již bývá zvykem, s novým týdnem přecházíme i k dalším tématům kosmického průzkumu, tentokrát opustíme kosmické dálavy a zaměříme svou pozornost na druhý nejjasnější objekt pozemské oblohy, kterým je jednoznačně Měsíc. Od počátku 60. let se o toto těleso zajímaly dvě největší kosmické velmoci – USA a SSSR. Jak čas ukázal, vyhlášenou soutěž o první přistání člověka na Měsíci vyhráli Američané. Ale přesto se Sovětům podařilo několik úspěšných zářezů, které sice světová veřejnost tak dobře neoceňovala, ale odborníci nad nimi rozhodně nemávli rukou. Sovětským raketovým odborníkům a konstruktérům se totiž povedlo i v této době povedlo získat zajímav8 prvenství. Nejprve v září 1970 zamířila k Měsíci sonda Luna 16, která provedla první automatický odběr vzorků měsíční půdy a vrátila se s nimi na Zemi. Další prvenství získal Sovětský Svaz o dva měsíce později, když se na špici rakety Proton vydala do vesmíru sonda Luna 17. Celý svět se domníval, že se bude jednat o další odběr měsíčního kamene, ale realita byla jiná. Až po přistání sondy se ukázalo, že na povrch jiného tělesa bylo poprvé v dějinách dopraveno vozidlo vybavené vlastním pohonem, Lunochod 1. Teprve srpnu 1971 se na povrch Luny dostal i rover americký, který sem přivezlo Apollo 15. O těchto i dalších vozidlech, které se proháněly po povrchu Měsíce či Marsu nám v dnešní přednášce povypráví ředitel Hvězdárny v Rokycanech a Plzni, pan Lumír Honzík.