Štítek ‘NASA’

Jiří Dušek, Jiří Kokmotos – Sedmikrásky 20 – s Tomášem Přibylem o Marsu, online přenos ve 20:00 (21.2.2021)

Tento týden byl celý ve znamení Marsu. Věnovali jsme se jeho průzkumu, možnému pilotovanému letu a hlavně ve čtvrtek na jeho povrchu přistál už 5. rover, který bude dlouhé následující roky brázdit jeho povrch. Hvězdárna a planetárium Brno nám při té příležitosti ve čtvrtek nabídla krásný přímý přenos přistání vozítka Perseverance. Berte proto dnešní pozvánku na nedělní pořad Sedmikrásky jako pokračování této události. Řeč bude o vyhodnocení tipovací soutěže o přesnost přistání, zmíněno bude samozřejmě samotné přistání a hovořit se bude samozřejmě i o dění, které nás čeká jak v nejbližší budoucnosti, tak v následujících letech. Pořad by měl dle anotace být věnován kosmonautice a pokud by vám ani toto ujištění nestačilo, snad vás uklidní fakt, že si pánové Jiří Dušek a Jiří Kokmotos pozvali do dnešního vysílání Tomáše Přibyla, redaktora serveru kosmonautix.cz a kurátora letectví a kosmonautiky Technického muzea v Brně. Přeji příjemnou zábavu.

Dušan Majer, Tomáš Přibyl, Martin Gembec – přistání sondy Perseverance na Marsu – online přenos 19:30 (18.2.2021)

Výzkum Marsu má v historii kosmonautiky a průzkumu naší nezastupitelné místo. S výjimkou samotné naší Země a Měsíce patrně neexistuje v celém vesmíru planeta, která by byla více navštěvována kosmickými sondami. Jen v současné chvíli jich na oběžné dráze této planety krouží celkem sedm. Na povrchu samotné planety se pak nachází jeden jediný funkční rover (Curiosity) a další stacionární vědecká laboratoř (InSight).

Průzkum planety Mars byl zahájen na počátku 60. let, kdy se k této planetě začaly vydávat nejprve sovětské a o několik let později i americké sondy. Už v roce 1964 se sondě Mariner 4 podařil průlet kolem Marsu. Na první vstup na oběžnou dráhu jsme si počkali až roku 1971. Ten se podařil americké sondě Mariner 9 a o necelých 14 dní později stejného úspěchu dosáhli i Sověti se sondou Mars 2. Ještě v roce 1971 se také podařil první sestup na povrch planety, dosáhlo jej výsadkový odul sondy Mars 3. Snad největším úspěchem let 70. však byly sondy Viking 1 a 2. Až do konce 20. století se však v žádném případě nezměnil počet zemí, které byly schopny oběžné dráhy Marsu dosáhnout, stále se jednalo o USA a Sovětský svaz/Rusko. Tento stav se změnil až s nástupem dalšího tisíciletí, kdy americko-ruský monopol prolomila evropská ESA s misí Mars Express. Povrch planety řadu let v minulosti brázdila a dodnes křižují různá vozidla. Průkopníkem v tomhle směru byla americká NASA, mise Mars Pathfinder a vozítko Sojourner v roce 1997. Na něj počátkem dalšího desetiletí navázaly vozítka MER – Spirit a Opportunity. Posledním přírůstkem do rodiny pohyblivých průzkumníků Marsu se v roce 2012 stal rover Curiosity.

18. února 2021 se k nim doufejme přidá i rover pátý. Hvězdárna a planetárium Brno se nám rozhodla tento pokus o přistání zprostředkovat živě. Jako průvodce nám vybrala známé popularizátory kosmonautiky,  Ing. Tomáše Přibyla a Dušana Majera, redaktory serveru kosmonautix.cz. Přímý přenos začíná zítra 18.2.2021, tedy ve čtvrtek, v 19:30.

V případě zájmu si můžete také naladit přenos mall.tv, kde od 21:00 bude přímý přenos přistání komentovat Martin Gembec, člen redakce serveru kosmonautix.

Antonín Vítek – Raketoplány odcházejí (20.04.2010)

V poslední přednášce si opět představíme americké raketoplány. Sáhneme přitom opět do fondu záznamů přednášek Hvězdárny a planetária v Brně. Průvodcem dnešního vyprávění nám bude dlouholetý popularizátor astronomie, pan Mgr. Antonín Vítek CSc. Psal se duben roku 2010 a raketoplány pomalu a nezadržitelně mířily do důchodu. Pan magistr se však místo povídání o neradostných vyhlídkách americké kosmonautiky rozhodl připomenout nám podrobnou historii těchto úžasných kosmických strojů. Od jejich počátku, které lze jednoznačně vystopovat do roku 1968, do doby, kdy se program Apollo teprve chystal na svůj vrcholný okamžik, který nastal v roce 1969 při přistání modulu Eagle v měsíčním moři klidu. Oficiálně pak byl zahájen v roce 1972. Pak se však ještě stále vylaďovala samotná konstrukce. První start se uskutečnil v dubnu roku 1981 a od té doby tyto znovupoužitelné stroje dokázaly neuvěřitelné skutky. Vypouštěly na oběžné dráze meziplanetární sondy a telekomunikační družice. Jejich posádka prováděla na palubě řadu vědeckých pokusů, pomáhaly stavět a vyměňovat posádky ruské orbitální stanice Mir. Jejich velký okamžik, kdy začaly být beze zbytku využívány, však nastal až v roce 1998, kdy zahájily výstavbu Mezinárodní vesmírné stanice ISS. Více než třicetiletá historie pak byla zakončena v červenci roku 2011, když poslední raketoplán Atlantis přistál na runway v Kennedyho vesmírném středisku.

Milan Halousek – Raketoplán, technický zázrak, ale ekonomická katastrofa (21.5.2020)

Na jaře loňského roku vydával známý popularizátor kosmonautiky, pan Milan Halousek, řadu přednášek v rámci svého přednáškového online cyklu v Kůži astronauta. Z této 16. dílné série jsem pro vás vybral tu, kterou věnoval programu amerických raketoplánů, prvních opakovaně použitelných kosmických strojů, které pro velkou řadu z nás dlouhá desetiletí symbolizovaly americkou kosmonautiku.  Raketoplány ve své historii vypouštěly na oběžnou dráhu meziplanetární sondy či telekomunikační družice, stavěly vesmírnou stanici, prováděly se na nich nich různé vědecké pokusy a sloužily i pro testování nových technologií. Z jejich paluby byla vyfocena jedna z nejikoničtějších fotek 20. století, tedy Bruce McCandlesse, který se pohybuje vesmírem na raketovém křesle a není přitom ničím připoután. Samotných strojů, které zavítaly na oběžnou dráhu, bylo celkem pět – Columbia (OV102), Challanger (OV-99), Discovery (OV-103), Atlantis (OV-104) a Endeavour (OV-105). K ním pak patřil i stroj šestý, OV-101 Enterprise, který původně létat do vesmíru měl, ale nakonec sloužil pouze při atmosferických testech. Zmíněny budou samozřejmě i obě katastrofy, tedy jak mise STS-51L, tak STS-107. Autor se ve své přednášce pokusí i vysvětlit, proč byly raketoplány zázrakem techniky, ale ekonomickou katastrofou.

Antonín Vítek – Zmrtvýchvstání raketoplánu (20.3.2007)

Dne 1.2. 2003 se z 22 denní mise vracel z oběžné dráhy raketoplán Columbia v rámci mise STS-107. Na jeho palubě byla sedmičlenná posádka pod velením Richarda Husbanda, členem posádky byl i první izraelský astronaut Ilan Ramon. Vlivem poškození stroje při startu však došlo během přistávacího manévru k rozpadu raketoplánu a smrti celé posádky. Tuto událost ve své přednášce detailně již před několika měsíci popsal pan Milan Halousek ve své přednášce. Celou tragickou událost doprovázelo rozsáhlé vyšetřování, které odhalilo celou řadu příčin včetně té hlavní, kterou byly nedostatek interní komunikace a přehlížení zdánlivě drobných odchylek od požadovaných technických a bezpečnostních parametrů mise. Lety raketoplánů byly obnoveny až více než dva roky po této tragické události. O tom, co se dělo poté, nám poví známý popularizátor astronomie, pan Mgr. Antonín Vítek CSc. Dozvíte se, jak probíhala příprava následujících misí STS-114 a STS-121 a řadu dalších podrobností. Přednáška byla přednesena na půdě Hvězdárny a planetária Brno. 

Ondřej Šamárek – Garderoba pro Měsíc (22.11.2019)

V poslední přednášce tohoto týdne se zaměříme na jeden z klíčových bodů programu Apollo, kterým bezesporu byly skafandry. Seznámíme se s jeho postupným vývojem, s použitím v programu Mercury, na který ihned navázal vývoj skafandru pro lodi Apollo. Skafandr samotný se skládal z několika částí, které můžeme rozdělit pro jednoduchost na dvě, přetlakový oblek samotný, který vyvíjela firma ILC Dover a batoh, jehož vývoj zajišťovala společnost Hamilton Standard. Dnešní přednáška bude však i o peripetiích, nečekaných problémech i o komplikacích, které přinesla spolupráce těchto dvou firem. Ať tak nebo tak, výsledkem tohoto postupného procesu se na konci 60. let stal skafandr, který dokázal ochránit astronauty během programu Apollo a umožňoval i výstupy do otevřeného prostoru během provozu orbitální stanice Skylab. S vývojem lunárního skafandru A7L nás seznámí redaktor serveru kosmonautix, Ondra Šamárek, přednáška samotná pak zazněla v rámci každoročního semináře o Kosmonautice, raketové technice a kosmických technologiích. Při této příležitosti bych chtěl veřejně poděkovat uživateli discordu s nikem mses, který spojil zvukový záznam přednášky s prezentací autora.

Milan Halousek – Apollo 1, Je tu ošklivý oheň (03.02.2017)

Přelom ledna a února je v dějinách kosmonautiky zapsán černým písmem. Je to období, kdy NASA ztratila celkem 17 astronautů. 28. ledna 1986 došlo při startu mise STS-51L ke ztrátě raketoplánu Challenger a k úmrtí celé jeho posádky. 1.2. 2003 se nevrátil z mise STS-107 nejstarší raketoplán flotily NASA, Columbia a zahynula při tom celá jeho posádka. První tragická událost se však dostala do podvědomí Ameriky a potažmo celého světa již o řadu desetiletí dříve. Dnes je tomu na den přesně 54. let, kdy během testu odpojení došlo na palubě kosmické lodi Apollo-1 k požáru, který zničil celou kabinu kosmické lodi Apollo výrobního čísla CSM-012 a zahubil celou posádku. Velitelem první mise Apolla měl být veterán Virgil I. Grissom, který absolvoval již dva kosmické lety. Starším pilotem byl rovněž veterán, Edward H. White II a sedadlo pilota obsadil nováček Roger B. Chaffee. O tomto požáru, který zahubil celou posádku, nám ve své přednášce povypráví známý popularizátor kosmonautiky Milan Halousek, pracovník České kosmické kanceláře. Přednáška samotná pochází z přednáškového cyklu Pátečníků.

Tomáš Přibyl – Kotrmelce vesmírné spolupráce (21.5.2014)

Dnes budeme opět pokračovat v nastoleném tématu, kterými jsou kosmické stanice. Pro tento den sáhneme k již osvědčenému přednášejícímu, kterým je člen redakce serveru kosmonautix, pan Ing. Tomáš Přibyl, kurátor letectví a kosmonautiky Technického muzea v Brně. V současnosti nám krouží nad hlavami každý Mezinárodní vesmírná stanice, která je společným dílem pěti velkých kosmických agentur, americké NASA, ruského Roskosmosu, japonské JAXA, evropské ESA a kanadské CSA. Kde však začíná její příběh? Na počátku 90. let to není, kořeny a počátky spolupráce Sovětského svazu a USA sahají hlouběji do minulosti, do období počátku let 70., do doby, kdy Američané létali na Měsíc pomocí raket Saturn V a Sověti se snažili o totéž prostřednictvím své superrakety N-1. Prvním ovocem mezinárodní spolupráce obou velmocí se pak v roce 1975 stal společný let Apollo-Sojuz. Jejich vzájemná láska či neláska pokračovala pak počátkem 90. let, kdy byly již uzavírány mezinárodní dohody. Prvním ovocem se pak staly návštěvy amerických raketoplánů na stanici MIR, aby pak koncem roku 1998 byla zahájena stavba ISS.

Martin Topinka – James Webb Space Telescope (JWST) – větší a lepší stroj času (27.11.2020)

Dnešní týden prozatím zakončíme představování dalekohledů na oběžné dráze. Léta, kdy astronomům stačily k pozorování vesmíru pozemní dalekohledy, skončila se začátkem kosmonautiky. Už v 60. letech se vydávaly na oběžnou dráhu první teleskopy. Na ruské straně to byly družice Proton 1-4 a na americké straně pak šlo o družice OAO. Jak šel čas, družice se vylepšovaly, na americké straně se jednalo hlavně o 4 družice z programu Velkých observatoří, z nichž nejznámější je pak jednoznačně Hubblův vesmírný dalekohled (HST). Ale i jeho dny i sláva se pomalu chýlí ke konci, proto již v polovině 90. let byl zahájen vývoj jeho nástupce. Nejde však o nástupce v pravém slova smyslu. Vesmírný dalekohled Jamese Webba není totiž určen ke sledování oblohy ve viditelné oblasti elektromagnetického spektra, ale v oboru infračerveném. Na rozdíl od HST nebude také umístěn na nízké oběžné dráze, ale v bodě L2 soustavy Země-Slunce. Dalekohled Jamese Webba nám ve své přednášce představí Dr. Martin Topinka PhD, který pracuje na Ústavu teoretické fyziky a astrofyziky Masarykovy univerzity v Brně. Přednáška byla pronesena v rámci Noci vědců.

Pavol Valko – Veda a vesmír, resp. veda vo vesmíre

Dnes dokončíme návštěvu slovenské popularizace kosmonautiky. Podíváme se na to, jak kosmické sondy v minulosti i současnosti pomáhají astronomům zkoumat vesmír. Toto zkoumání se provádí hlavně v elektromagnetického záření a teprve v poslední době se začínáme do vesmíru dívat i prostřednictvím gravitačních vln. Elektromagnetické spektrum zahrnuje záření všech možných vlnových délek. Podle zkracující se vlnové délky rozeznáváme následující druhy: radiové, infračervené, optické, ultrafialové, rentgenové a záření gama. Pro tyto obory je nutno postavit specializované družice, které posléze mohou zkoumat okolní prostředí. Doc. RNDr. Pavol Valko, PhD. se nám pokusí tyto družice ve své přednášce představit.