Štítek ‘program Apollo’

Milan Halousek – Apollo 8 – Vánoční příběh prvních lidí u Měsíce (15.12.2023)

Jedním z nejúžasnějších kosmonautických programů všech dob byl program americké NASA, který měl za cíl zajistit přistání prvního člověka na Měsíci. Všichni známe příběh Neila Armstronga, ale ani on se nevynořil odnikud a jeho první šlápota na měsíčním povrchu byla výsledkém trpělivé a náročné práce statisíců lidí. Jedním z těchto postupných kroků byla i první cesta člověka za nízkou oběžnou dráhu Země. V prosinci roku 1968 ji podnikla posádka Apolla 8 ve složení Frank Borman, James Lovell a William Anders. V rámci této mise se pánové dostali na oběžnou dráhu Měsíce, kde prováděli fotografování měsíčního povrchu pro účely budoucích misí programu Apollo. Osobně jejich misi považuju za jednu z nejodvážnějších a nejsložitějších v rámci celého programu. O jejich slavné misi vám v dnešní přednášce řekne více známý popularizátor kosmonautiky, pan Milan Halousek, pracovník České kosmické kanceláře a předseda Astronautické sekce České astronomické společnosti. Přednáška pochází z přednáškového cyklu Pátečníků.

Milan Halousek – Program Apollo (12.5.2020)

Dnes si zase po kratší době zavzpomínáme na asi nejkrásnější dobrodružství lidstva, které v 60. a na počátku 70. letech 20. století podnikla americká NASA. Tehdy v rámci programu Apollo dokázala dostat do blízkosti Měsíce celkem 24 osob, z nichž 12 následně otisklo do měsíčního povrchu svou stopu. Do vesmíru se během měsíčních výprav dostalo celkem 11 pilotovaných kosmických lodí, z nichž každá měla své místo. Apollo 7 odzkoušelo na nízké oběžné dráze Země kosmickou loď na oběžné dráze. Už další pilotovaná mise, Apollo 8, zamířila mnohem dál. Těsně před vánocemi se vypravila až k Měsíci, vstoupila na jeho oběžnou dráhu a pořídila řadu fotografií, které pomohly připravit první pilotované přistání. Mise Apolla 9 se opět odehrávala jen na oběžné dráze Země, měla však náročný a důležitý úkol, odzkoušet lunární modul v jeho přirozeném prostředí, ve vakuu. Apollo 10 bychom mohli nazvat velkou generálkou, kromě samotného přistání odzkoušeli všechny kroky, které o 2 měsíce podnikla posádka Apolla 11, které již v červenci 1969 na povrchu přistálo. Apollo 12 mělo demonstrovat, že lunární modul dokáže přistát velice přesně, jeho cílem byla sonda Surveyor 3. Apollo 13 bylo příběhem záchrany téměř odepsané mise. Další posádka poprvé dopravila na měsíční povrch vozík. Následující tři posádky, tedy Apolla 15-17 byly ty, které na měsíčním povrchu jezdila v roveru a vykonaly největší díl vědeckých výzkumů. Z nich paradoxně český čtenář zná hlavně posádku posledního Apolla, kterému velel Eugene Cernan, Američan s českými kořeny. O programu Apollo nám povypráví pan Milan Halousek, pracovník České kosmické kanceláře a předseda Astronautické sekce České astronomické společnosti. Přednáška samotná pak pochází z cyklu V kůži astronauta.

Tomáš Přibyl – Apollo, sny a skutečnost (5.2.2013)

Dnes budeme pokračovat v načatém tématu průzkumu těles sluneční soustavy anebo možná ne. Program Apollo, který byl připravován jako pokračování programu Mercury, nabral definitivní podobu až po slavném projevu prezidenta J.F. Kennedyho. V jeho rámci se mezi léty 1968-1972 uskutečnilo 11 pilotovaných startů, 12 lidí chodilo po Měsíci a celkem 24 astronautů se ocitlo v jeho blízkosti. Ve stejném období vznikly v Kennedyho vesmírném středisku dvě obří startovní rampy a postaveno bylo i mnoho dalšího zařízení, včetně legendární budovy Vertical Assembly Buildin. Následníkem Apolla byl program Apollo Applications, který měl být rozsáhlý a měl využívat zkušenosti získané během Apolla. Z tohoto programu však zbylo jen torzo, v podstatě se podařilo realizovat jen orbitální laboratoř Skylab, ke které se v letech 1973-74 vydaly celkem 3 pilotované mise. Aplikací Apolla však mělo  být mnohem víc. S nerealizovanými plány vás v dnešní přednášce seznámí známý popularizátor kosmonautiky, pan Ing. Tomáš Přibyl, redaktor serveru kosmonautix a kurátor Technického muzea v Brně. Přednáška se uskutečnila počátkem roku 2013 v prostorách Hvězdárny a planetária Brno.

Lumír Honzík – Krizový let Apolla 13 (11.02.2021)

Apollo 13 bylo sedmým pilotovaným letem programu Apollo a patá mise k Měsíci. Na svou cestu se vydala 11. dubna 1970. Jejím velitelem byl první čtyřnásobný astronaut, Jim Lovell. Posádku tvořili dva nováčci, pilotem velitelského modulu byl John Swigert, pilotem lunárního modulu byl Fred Haise. V rámci této posádky se uskutečnila řada různých personálních výměn. Původní posádku měla nejprve tvořit trojice Cooper, Eisele, Mitchell, kteří si již odsloužili zálohu Apolla 10 a podle tehdejších zvyklostí se měli o tři mise dále stát posádkou hlavní. Jenže Gordon Cooper i Donn Eisele měli oba škraloupy u svých nadřízených, takže byli oba z nominace vyřazeni. Nahradit je měla trojice Shepard, Roosa, Mitchel, ovšem toto se zase nelíbilo vedení NASA, kterému se zdálo, že Alan Shepard neměl po svém dlouholetém vyřazení z oddílu astronautů dost času na výcvik a rozhodla se pro misi Apolla 13 použít záložní posádku Apolla 11. Ta fungovala ve složení Lovell, Mattingly a Haise. Tato posádka se spolu připravovala řadu měsíců a vše vypadalo v pořádku až do počátku měsíce dubna, kdy se člen záložní posádky Charles Duke nakazil od svých dětí zarděnkami. Rychlá kontrola všech astronautů zjistila, že pilot velitelského modulu Thomas Mattingly tuto nemoc v dětství neprodělal. Zvažovala se řada variant, ale nakonec vyhrála ta nejjednodušší, ze záložní posádky byl do té hlavní přeřazen John Swigert. Jednalo se o druhou misi v programu Apollo, která se nepřibližovala k Měsíci po trajektorii volného návratu, ale po hybridní. Ta měla sice výhodu, že umožnovala větší výběr přistávacích oblastí, ale zase v případě potíží neumožňovala návrat na Zemi v případě problémů jen pouhým obletem Měsíce. Bylo nutno zapojit raketový motor. Prvních 55hodin probíhal let bez problémů, tehdy senzory ve vodíkové nádrži servisního modulu ukázaly nízký tlak. Jednalo se o běžný a očekávaný fakt, který se řídící středisko rozhodlo vyřešit tím, že vydalo pokyn, aby astronaut Jack Swigert zapnul ohřev a promíchávání i nádrží s kyslíkem. A tak se i stalo. Ihned byly naměřeny anomálie, které později signalizovali, že vše neprobíhá jak má. Jak celá událost pokračovala, s tím vás seznámí ředitel Hvězdárny v Rokycanech a Plzni, pan Lumír Honzík.

Tomáš Přibyl – Padesátiny rakety Saturn V (26.11.2017)

Téma Apolla jsme tu už několikrát rozebírali, ať už před vánoci, kdy jsme se podívali na řadu různých konspiračních teorií, anebo na konci měsíce ledna, kdy jsme si připomněli výročí požáru kabiny Apolla 1. Na kalendáři se nám pomaličku blíží měsíc duben, který je velice nabitý co se týká kosmonautických událostí. Abychom se proto vyhnuli zmatkům a tlačenici, která logicky přijde, rozhodl jsem se zavzpomínat na tento program poněkud v předstihu. Práce na programu Apollo byly zahájeny krátce po Kennedyho projevu. Pro přistání na Měsíci bylo nutno vyřešit skafandry, způsob přistání, kosmickou loď. Hlavně a především však bylo nutno postavit raketu, která bude schopna americký národ na povrch Měsíce dopravit. Touto raketou se stal nejsilnější a největší doposud realizovaný raketový nosič Saturn V. Každý stupeň této rakety stavěla jiná firma, první stupeň, SIC, zajistil Boeing, druhý, S-II, zajistil North American Aviation, který zároveň vyvíjel loď Apollo a třetí stupeň, S-IVB dodala firma Douglas Aircraft Company. Z dnešního pohledu je popis výrobce snadnější, po sérii sloučení a nákupů lze jednoduše prohlásit, že raketu dodal Boeing. S vývojem rakety Saturn V vás seznámí známý popularizátor kosmonautiky, Ing. Tomáš Přibyl, člen redakce kosmonautixu a kurátor Technického muzea v Brně. Přednáška samotná pak zazněla v roce 2017 v rámci každoročního semináře o Kosmonautice, raketové technice a kosmických technologiích. Při této příležitosti bych chtěl veřejně poděkovat uživateli discordu s nikem mses, který spojil zvukový záznam přednášky s prezentací autora.