Štítek ‘CSA’

Miroslav Havránek – Dalekohled Jamese Webba (11.06.2021)

Na zemském povrchu už od počátku 17. století konstruují astronomové větší a větší dalekohledy, aby s nimi mohli lépe pozorovat vesmír. Tento trend dosahuje svého maxima v 21. století, kdy se staví teleskopy, které budou mít průměr zrcadla několik desítek metrů. Dalekohledy na zemském povrchu jsou ale limitovány propustností zemské atmosféry. Pokud astronomové chtějí pozorovat vesmír ve vlnových délkách, které zemská atmosféra nepropouští, nemají jinou možnost, než dopravit tyto teleskopy na oběžnou dráhu. Tím nejslavnějším dalekohledem, který na oběžné dráze slouží již více než 30. let je Hubblův vesmírný dalekohled (HST). Už řadu let se však plánuje vypuštění jeho nástupce, který se nazývá dalekohled Jamese Webba (JWST). Nebude mít však za cíl nahradit jej zcela, svá pozorování bude totiž provádět primárně v infračervené oblasti. Oproti HST však JWST bude mít větší průměr primárního zrcadla. Zatímco HST se dodnes pyšní zrcadlem o průměru 2,4m, zrcadlo pro JWST bude mít 6,5m. Dalekohled také není produktem jedné země, ale při jeho konstrukci se spojily hned tři kosmické agentury: americká NASA, evropská ESA a Kanadská kosmická agentura. Přístroj v hodnotě téměř deseti miliard amerických dolarů by se měl do vesmíru vydat v polovině prosince letošního roku a vynesen bude evropskou raketou Ariane 5 ECA. V přednášce nám jej blíže představí Ing. Miroslav Havránek, MSc, PhD., který v současnosti pracuje na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské na pražském ČVUT, kde vyvíjí křemíkové detektory pro upgrade experimentu ATLAS.

Michal Václavík – Pilotované lety za nízkou oběžnou dráhu (5.5.2017)

Ve středeční přednášce jsme se podívali na pilotované kosmické lodi, které Spojené státy vyvíjely v prvním desetiletí 21. století. Dvě z nich, Crew Dragon a Starliner byly určené pro dopravu posádek. O těchle lodích dnes řeč však nebude, spíše se podíváme na tu třetí, kterou pro NASA staví firma Lockheed Martin, jedná se o loď Orion. Ta je určena k tomu, aby mohla dopravovat astronauty i mimo oběžnou dráhu naší Země. Dnešní přednáška se skládá ze dvou částí. V té první nám bude představena Mezinárodní kosmická stanice ISS. Již dvě desetiletí se na její palubě odehrávají úžasné vědecké experimenty. Poté už přednášející přejde k druhé části, ve které se zaměří více na budoucnost a ukáže nám, jakým směrem se bude kosmonautika ubírat v příštích desetiletích. Hlavní slovo zde bude mít samozřejmě americká NASA, která plánuje v blízkosti Měsíce vybudovat novou částečně obydlenou kosmickou stanici Gateway. Na její výstavbu nebude však sama, přibrala k tomu osvědčené mezinárodní partnery. Jak vypadal koncept stanice v roce 2017? Bude nějaký rozdíl ve výzkumu na ISS a na stanici Gateway? Na tyto a další otázky nám odpoví dnešní přednášející, kterým je Ing. Michal Václavík, pracovník České kosmické kanceláře. Přednáška pochází z přednáškového cyklu Pátečníků. Pokud se týká přednášky, samozřejmě díky času mírně zastarala.  Pokud se týká termínů, u těch je to nejsnadnější, prostě se posunuly na časové ose doprava, jak to ostatně v kosmonautice bývá obvyklé. Od vydání přednášky se také upravil i koncept stanice a řada dalších detailů. V žádném případě se však nezměnil cíl, pro který je plánováno vybudování této stanice v kosmickém prostoru mimo ochranný štít zemské iono a magnetosféry. 

Dušan Majer – Gateway: Nástupce ISS u Měsíce (20.8.2020)

Už od konce devadesátých let krouží nad našimi hlavami Mezinárodní vesmírná stanice. Na jejím provozu se podílí jako hlavní partneři Roskosmos spolu s NASA a dalšími zahraničními partnery. Stanice se dlouhé roky budovala a dokončena byla v roce 2011. V té době se však již začaly objevovat plány na sestavení nové menší orbitální stanice, která by nebyla umístěna na nízké dráze Země, ale dál. Plány se postupně upravovaly, program získal od roku 2015 financování, časem se začala také vyjasňovat podoba a budoucí poloha této nástupnické základny. Své návrhy předkládaly jednotlivé firmy i kosmické agentury. Vše se postupně začalo krystalizovat směrem, že budoucí stanice nebude na povrchu Měsíce, ale spíše se bude nacházet v blízkosti věčného souputníka naší Země. V roce 2017 NASA kontaktovala i různé vědecké týmy, aby se pokusily navrhnout koncepty vědeckých studií, který by využívaly polohu budoucí stanice. Finální podoba stanice stále nebyla definitivně určena, ale 4 moduly již získaly definitivní podobu, jsou jimi Power and Propulsion Element (PPE), Habitation and Logistic Outpost (HALO), ESPRIT (European System Providing Refueling, Infrastructure and Telecommunications) a I-HAB (International Habitat). O plánované stanici u měsíce nám ve své přednášce pohovoří šéfredaktor serveru kosmonautix Dušan Majer.