Štítek ‘ISS’

Antonín Vítek – Raketoplány odcházejí (20.04.2010)

V poslední přednášce si opět představíme americké raketoplány. Sáhneme přitom opět do fondu záznamů přednášek Hvězdárny a planetária v Brně. Průvodcem dnešního vyprávění nám bude dlouholetý popularizátor astronomie, pan Mgr. Antonín Vítek CSc. Psal se duben roku 2010 a raketoplány pomalu a nezadržitelně mířily do důchodu. Pan magistr se však místo povídání o neradostných vyhlídkách americké kosmonautiky rozhodl připomenout nám podrobnou historii těchto úžasných kosmických strojů. Od jejich počátku, které lze jednoznačně vystopovat do roku 1968, do doby, kdy se program Apollo teprve chystal na svůj vrcholný okamžik, který nastal v roce 1969 při přistání modulu Eagle v měsíčním moři klidu. Oficiálně pak byl zahájen v roce 1972. Pak se však ještě stále vylaďovala samotná konstrukce. První start se uskutečnil v dubnu roku 1981 a od té doby tyto znovupoužitelné stroje dokázaly neuvěřitelné skutky. Vypouštěly na oběžné dráze meziplanetární sondy a telekomunikační družice. Jejich posádka prováděla na palubě řadu vědeckých pokusů, pomáhaly stavět a vyměňovat posádky ruské orbitální stanice Mir. Jejich velký okamžik, kdy začaly být beze zbytku využívány, však nastal až v roce 1998, kdy zahájily výstavbu Mezinárodní vesmírné stanice ISS. Více než třicetiletá historie pak byla zakončena v červenci roku 2011, když poslední raketoplán Atlantis přistál na runway v Kennedyho vesmírném středisku.

Tomáš Přibyl – Kotrmelce vesmírné spolupráce (21.5.2014)

Dnes budeme opět pokračovat v nastoleném tématu, kterými jsou kosmické stanice. Pro tento den sáhneme k již osvědčenému přednášejícímu, kterým je člen redakce serveru kosmonautix, pan Ing. Tomáš Přibyl, kurátor letectví a kosmonautiky Technického muzea v Brně. V současnosti nám krouží nad hlavami každý Mezinárodní vesmírná stanice, která je společným dílem pěti velkých kosmických agentur, americké NASA, ruského Roskosmosu, japonské JAXA, evropské ESA a kanadské CSA. Kde však začíná její příběh? Na počátku 90. let to není, kořeny a počátky spolupráce Sovětského svazu a USA sahají hlouběji do minulosti, do období počátku let 70., do doby, kdy Američané létali na Měsíc pomocí raket Saturn V a Sověti se snažili o totéž prostřednictvím své superrakety N-1. Prvním ovocem mezinárodní spolupráce obou velmocí se pak v roce 1975 stal společný let Apollo-Sojuz. Jejich vzájemná láska či neláska pokračovala pak počátkem 90. let, kdy byly již uzavírány mezinárodní dohody. Prvním ovocem se pak staly návštěvy amerických raketoplánů na stanici MIR, aby pak koncem roku 1998 byla zahájena stavba ISS.

Vít Straka – Mezinárodní vesmírná stanice – čím dál otevřenější brána do vesmíru (21.11.2013)

Rád bych vás dnešní přednáškou přivítal v novém roce 2021. Tento týden jsem se rozhodl věnovat kosmickým stanicím, které v minulosti kroužily, či stále krouží okolo naší Země na oběžné dráze. Naše přednáška se bude zabývat postupně všemi kosmickými stanicemi obou největších kosmických velmocí, tedy stanicemi Saljut 1-7 či Mirem, tak americkým Skylabem, které kroužily na oběžné dráze v letech 1971-2001. Když však došlo k ukončení vzájemného soupeření USA a SSSR počátkem 90. let, rozhodli se oba aktéři místo vzájemného soutěžení pro spolupráci, jejímž výsledkem se stala Mezinárodní vesmírná stanice, ISS. Její výstavba byla zahájena v roce 1998, kdy byl na oběžnou dráhu vynesen modul Zarja a o několik týdnů později ji navštívil americký raketoplán a připojil k ní modul Unity. Budování stanice bylo dokončeno v roce 2011. Celkem se na stavbě podílelo 37 letů raketoplánů a 4 další starty obstaraly rakety Proton (2) a Sojuz (2). Stanice má po svém dokončení rozměry 74 X 108 metrů, vnitřní přetlakový objem téměř 1000 metrů kubických a hmotnost přes 400 tun. Na stanici se během uplynulých 22 let vystřídalo množství astronautů z řady zemí, které na ní provedli řadu vědeckých experimentů. Stanici ISS nám ve své přednášce představí Vít Straka, člen astronautické sekce České astronomické společnosti.

Jaroslav Kousal, Michal Václavík – Noc Jurije Gagarina 2020 (12. 4. 2020)

Dnešní přednáškou bych chtěl zakončit posledních 14 dní, které jsem v našem přehledu přednášek věnoval kosmonautům. Přednáška samotná vznikla rámci celosvětové akce oslavy prvního letu člověka do vesmíru. Do této akce se v naší zemi už řadu let zapojuje i Kosmoklub a protože se jedná o velmi zajímavé sdružení, myslím, že by bylo dobré se u něj na malý moment zastavit. Kosmoklub z.s. je zájmové sdružení, které vzniklo v září roku 2004 a sdružuje zájemce o kosmonautiku. Mezi jeho náplň patří mimo jiné informovat o dění v kosmonautice, propagovat ji a také se snaží inspirovat nové zájemce. Z našeho pohledu asi nejzajímavější aktivitou jsou přednášky, které se konají každý měsíc v Planetáriu Praha. O těchto přednáškách vás už řadu let informujeme i na stránkách serveru kosmonautix. Dnešní přednáška je vlastně streamem, který vznikl v době nouzové situace v naší zemi. Za jiných okolnosti by se ten den v rámci Noci Jurije Gagarina konaly v pražském planetáriu přednášky. Doba tomu však nepřála, takže místo živých přednášek se Jaroslav Kousal a Michal Václavík pokusili tuto okolnost divákům vynahradit. V přednášce v krátkosti připomněli prvního astronauta a zmínili též, jak probíhala navigace při jeho prvním letu. Hovořili dále o tom, jak jakým způsobem je schopen kosmonaut přežít na oběžné dráze či při návratu z ní. V poslední části přednášky se poté dozvíte, co je to vesmír. Pokud máte totiž pocit, že to je jen místo, kde není vzduch, tak se sice nepletete, ale tak jednoduché to opravdu není. Ať se vám líbí.