Štítek ‘Hubblův vesmírný dalekohled’

Milan Halousek – Hubblův vesmírný teleskop (3.6.2020)

Hubblův vesmírný dalekohled krouží na oběžné dráze už od roku 1990. Vynesl jej sem raketoplán Discovery v rámci mise STS-31 v dubnu roku 1990. Už za několik týdnů se však ukázalo, že tento úžasný dalekohled má obrovský problém, jeho primární zrcadlo bylo špatně vybroušeno. Je ironií osudu, že pro tento vesmírný teleskop byla broušena zrcadla tři, ty dvě, které zůstaly na Zemi byly vybroušeny správně. Nebýt faktu, že teleskop byl navržen jako servisovatelný, jednalo by se prakticky o neřešitelný problém. Pro jeho opravu se zvažovala řada možností včetně toho, že by byl teleskop dopraven na Zemi a zde došlo k výměně zrcadla. Nakonec bylo vybráno takové řešení, že se přesně zjistila vada, kterou primární zrcadlo má a vyrobilo se zařízení s opačnou optickou vadou. V prosinci roku 1993 odstartovala mise STS-61, která měla za úkol dalekohled opravit. K hlavním opravám této mise patřila výměna širokoúhlé planetární kamery 1 za typ 2, který měl v sobě již zabudovanou korekční optiku a pro mimoosové přístrojové pozice byl použit COSTAR. Po této misi, která dokázala dalekohled opravit následovali ještě 4 další servisní mise, poslední z nich pak přišla na řadu v roce 2009. Nejen o servisních misích bude dnes hovořit pan Milan Halousek, pracovník České kosmické kanceláře a předseda Astronautické sekce České astronomické společnosti. Přednáška samotná pak pochází z cyklu V kůži astronauta. 

Tomáš Přibyl – Když padají rakety (28.2.2012)

Během celé historie kosmonautiky se odehrálo několik tisíc startů raket a protože každé úspěšné lidské konání se neobejde bez překážek a selhání, odehrály se v kosmonautice i stovky selhání různých raket. Nejčastěji startující raketou světa je sovětský/ruský Sojuz, který absolvoval více než tisíc startů,  má však za sebou i 28 selhání z nejrůznějších příčin. Pokud bychom do rodiny raket Sojuz započítali i rakety Molnija a Vostok, naroste nám počet úspěšných startů o několik set, ale budeme nuceni připočíst i dalších téměř padesát selhání těchto nosičů. Jednou z nejúspěšnějších a nejslavnějších raket současnosti je americký Atlas V. Rakety Atlas jsou tu s námi již od 50. let a mají za sebou více než 300 orbitálních startů, ovšem i 49 selhání. Takhle bychom mohly procházet jednotlivou rodinu raket za druhou. Na závěr svého krátkého shrnutí proto ještě představím rakety Proton, které absolvovaly 423 orbitálních startů, 48 z nich však neskončilo úspěšně. O selháních raket nám ve své přednášce povypráví redaktor serveru kosmonautix pan Ing. Tomáš Přibyl. Přednáška se uskutečnila na půdě Hvězdárny a planetária Brno.

Marek Skarka – Exoplanety z vesmíru (26.11.2020)

O tom, kolik je vidět na obloze planet, měli starověcí astronomové úplně jasno. No, počítejte sami se mnou, Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn. Je to tak, stačili by vám prsty jedné ruky.  A tento údaj se do 18. století v podstatě nezměnil. Až v roce 1781 objevil britský astronom William Herschel planetu Uran. Na sedmou planetu jsme pak čekali až téměř do poloviny století následujícího, když nejprve dva astronomové nezávisle na sobě spočítali, že by měla existovat planeta další. Tu objevil v září roku 1846 Johann Galle. Byla pojmenována Neptun. Za osmou pozorovatelnou planetu bylo pak dlouhá desetiletí považováno Pluto, než bylo administrativním rozhodnutím z tohoto seznamu v roce 2006 vyřazeno. Astronomové také předpokládali, že i kolem jiných hvězd by se měly nacházet planety. Ale až do konce 80. let 20. století se jednalo spíše jen o odhady. První nalezená a všeobecně uznávaná exoplaneta se datuje do roku 1992. Od té doby se s jejich objevy jakoby roztrhl pytel. Pro jejich detekci se používá řada metod, patří sem metoda radiálních rychlostí, mikročočky, transity aj. Do pozorování a detekce exoplanet se zapojily i kosmické sondy. Ty měly pozorování exoplanet z počátku jen jako jeden ze svých úkolů, ale postupem času se začaly budovat i družice specializované. V dnešní přednášce bude řeč o výsledcích pozorování Hubblova vesmírného dalekohledu a o měření družic Spitzer, COROT, Kepler, TESS, Cheops či Gaia. A zmíněny budou i družice plánované, tedy JWST, Plato či Ariel. Přednášejícím bude Mgr. Marek Skarka PhD. z astronomického ústavu Akademie věd ČR.

Martin Topinka – James Webb Space Telescope (JWST) – větší a lepší stroj času (27.11.2020)

Dnešní týden prozatím zakončíme představování dalekohledů na oběžné dráze. Léta, kdy astronomům stačily k pozorování vesmíru pozemní dalekohledy, skončila se začátkem kosmonautiky. Už v 60. letech se vydávaly na oběžnou dráhu první teleskopy. Na ruské straně to byly družice Proton 1-4 a na americké straně pak šlo o družice OAO. Jak šel čas, družice se vylepšovaly, na americké straně se jednalo hlavně o 4 družice z programu Velkých observatoří, z nichž nejznámější je pak jednoznačně Hubblův vesmírný dalekohled (HST). Ale i jeho dny i sláva se pomalu chýlí ke konci, proto již v polovině 90. let byl zahájen vývoj jeho nástupce. Nejde však o nástupce v pravém slova smyslu. Vesmírný dalekohled Jamese Webba není totiž určen ke sledování oblohy ve viditelné oblasti elektromagnetického spektra, ale v oboru infračerveném. Na rozdíl od HST nebude také umístěn na nízké oběžné dráze, ale v bodě L2 soustavy Země-Slunce. Dalekohled Jamese Webba nám ve své přednášce představí Dr. Martin Topinka PhD, který pracuje na Ústavu teoretické fyziky a astrofyziky Masarykovy univerzity v Brně. Přednáška byla pronesena v rámci Noci vědců.

Tomáš Přibyl – Příběh kosmického teleskopu (23.04.2020)

Tento týden se budeme věnovat dalekohledům na oběžné dráze, které mají obrovskou výhodu díky faktu, že fungují nad hranicí atmosféry. Mohou díky tomu pozorovat v takových oborech elektromagnetického spektra, které jsou buď částečně, nebo zcela ze Země nedostupné. Hubblův vesmírný dalekohled (HVD) je prvním a nejslavnějším teleskopem, který kdy pracoval na oběžné dráze. Je součástí série Velkých kosmických observatoří NASA, které měly pracovat na oběžné dráze a pozorovat vesmír. Hubble pracuje v oblastí viditelného  a infračerveného záření, Comptonova observatoř prováděla pozorování v oblasti gamma záření, Chandra byl určen ke sledování v rentgenové oblasti a Spitzerův dalekohled pracoval v infračerveném oboru. V dnešní přednášce se však budeme věnovat prvně jmenovanému teleskopu. Jedná se o přednášku, kterou letos v dubnu anoncoval server kosmonautix.cz, a která byla pronesena v době první vlny epidemie Covidu 19. Ing. Tomáš Přibyl tehdy přednášel před prázdným sálem, ale vy jste se mohli přednášky zúčastnit tím, že jste mohli zaslat svou fotku, která byla následně umístěna na sedadlo v přednáškovém sále. Přednáška nebyla zaměřena na dalekohled samotný, ale spíše na servisní mise, které umožnili tento fantastický pozorovací nástroj postupně vylepšovat a opravovat. Přeji příjemně stravený čas ve společnosti jednoho z nejlepších popularizátorů kosmonautiky u nás. 

Pavol Valko – Veda a vesmír, resp. veda vo vesmíre

Dnes dokončíme návštěvu slovenské popularizace kosmonautiky. Podíváme se na to, jak kosmické sondy v minulosti i současnosti pomáhají astronomům zkoumat vesmír. Toto zkoumání se provádí hlavně v elektromagnetického záření a teprve v poslední době se začínáme do vesmíru dívat i prostřednictvím gravitačních vln. Elektromagnetické spektrum zahrnuje záření všech možných vlnových délek. Podle zkracující se vlnové délky rozeznáváme následující druhy: radiové, infračervené, optické, ultrafialové, rentgenové a záření gama. Pro tyto obory je nutno postavit specializované družice, které posléze mohou zkoumat okolní prostředí. Doc. RNDr. Pavol Valko, PhD. se nám pokusí tyto družice ve své přednášce představit.

Tomáš Přibyl – (Ne)slavné kosmické havárie (23. 11. 2014)

Kosmická technika je něco, co musí vždy a za všech okolností fungovat správně, inu, těžko 10 metrů nad zemí může raketa zastavit a vrátit se na startovní rampu. Bez výjimky se jedná o neuvěřitelně drahá zařízení, které v řadě případů platí daňoví poplatníci. Člověk by tak hádal, že se s nimi zachází velice opatrně a podstatě se k nim přistupuje s velkou opatrností. Je to samozřejmě pravda, ale i přesto se nosným raketám, sondám či družicím nevyhnula řada neuvěřitelných selhání, které nám v dnešní přednášce představí Ing. Tomáš Přibyl. Pokusí se nám ve své přednášce představit pouhé omyly techniků, ale i neuvěřitelně smolné příhody, chyby, které byly způsobeny zapomnětlivostí, lajdáctvím i shodou okolností. Řada z Vás přednášku jistě zná a Vám ostatním mohu slíbit skvělý zážitek při jejím sledování.

Petr Kulhánek – Byl Hubble splněným snem? (31.10.2019)

Známý popularizátor přírodních věd a zejména pak fyziky, prof. RNDr. Petr Kulhánek CSc., nám v dnešní přednášce povypráví o Hubblově vesmírném dalekohledu. Dozvíte se, které všechny přistroje na dalekohledu jsou, jak se dalekohled otáčí a jak je stabilizován. Zmíní pozadí jeho vzniku, dopravení na oběžnou dráhu při misi STS-31 raketoplánu Discovery. Probere s námi vady, které byly po jeho vypuštění zjištěny. Protože byl dalekohled stavěn tak, aby mohl být opravován pomocí raketoplánů, přijde i řeč na servisní mise. Nikoho z Vás, kdo přednášky pana profesora Kulhánka znáte lépe, asi nepřekvapí, že její část věnoval i zajímavým objevům, které se díky dalekohledu uskutečnily. Řeč tak bude o porodnicích hvězd, hlubokém poli, snímcích hvězdy Betelgeuze aj. Zkrátka a dobře, pro ty z vás, kteří máte styl pana Kulhánka rádi, je tato přednáška nezbytností. A za sebe se přiznám, překvapilo mě, že věnoval jednu ze svých přednášek i kosmonautice. Přičemž dodávám, těch nekosmonautických přednášek je drtivá většina a co jsem měl příležitost vidět, všechny jsou skvělé. Přednáška se uskutečnila k desátému výročí poslední servisní mise raketoplánu STS-125, která se proběhla v květnu roku 2009. Uskutečnila se na Hvězdárně v Rokycanech a Plzni.