Pavel Gabzdyl – Vše co jsme věděli o Měsíci je jinak (9.2.2018)

Dnešní přednáška si, přes svůj kapku bombastický název, dala za cíl představit vývoj poznání o Měsíci v posledních několika desetiletích, po ukončení programu Apollo, který samozřejmě nelze z přednášek o Měsíci vynechat. Zmíněn bude průzkum měsíčního povrchu pomocí ruských sond Luna. Po roce 1976 však až do roku 1994 nezamířila k Měsíci jediná sonda. Tehdy se k Měsíci vypravila sonda Clementine, která prováděla optické snímání povrchu a měřila výškový profil. Dnešní přednášející zmíní i další sondy, kterými byly Lunar Prospector (1998), Kaguya (2007), Chandrayaan-1 (2008), GRAIL (2011) a především LRO (2009), která nás dodnes nepřestává zásobovat úžasnými fotkami měsíčního povrchu. Autor se ve své přednášce neomezí jen na průzkum pomocí kosmických sond, zmíní i pokroky na poli teoretickém, jehož cílem bylo především vysvětlit původ Měsíce, který před dnes jednoznačně rozšířenou představu nevznikl patrně srážkou s planetou o velikosti Marsu. Dostaneme se i k otázce, proč je přivrácená strana Měsíce tak velmi odlišná od té přivrácené. Autor přednášky je rovněž vášnivým fotografem, proto nás i seznámí s fotkami, které udělal. Přednášejícím je Mgr. Pavel Gabzdyl, který pracuje na Hvězdárně a planetáriu Mikuláše Koperníka v Brně. Přednáška, která je poněkud více astronomická než kosmonautická,  pochází z přednáškového cyklu Pátečníků.

Lumír Honzík – Krizový let Apolla 13 (11.02.2021)

Apollo 13 bylo sedmým pilotovaným letem programu Apollo a patá mise k Měsíci. Na svou cestu se vydala 11. dubna 1970. Jejím velitelem byl první čtyřnásobný astronaut, Jim Lovell. Posádku tvořili dva nováčci, pilotem velitelského modulu byl John Swigert, pilotem lunárního modulu byl Fred Haise. V rámci této posádky se uskutečnila řada různých personálních výměn. Původní posádku měla nejprve tvořit trojice Cooper, Eisele, Mitchell, kteří si již odsloužili zálohu Apolla 10 a podle tehdejších zvyklostí se měli o tři mise dále stát posádkou hlavní. Jenže Gordon Cooper i Donn Eisele měli oba škraloupy u svých nadřízených, takže byli oba z nominace vyřazeni. Nahradit je měla trojice Shepard, Roosa, Mitchel, ovšem toto se zase nelíbilo vedení NASA, kterému se zdálo, že Alan Shepard neměl po svém dlouholetém vyřazení z oddílu astronautů dost času na výcvik a rozhodla se pro misi Apolla 13 použít záložní posádku Apolla 11. Ta fungovala ve složení Lovell, Mattingly a Haise. Tato posádka se spolu připravovala řadu měsíců a vše vypadalo v pořádku až do počátku měsíce dubna, kdy se člen záložní posádky Charles Duke nakazil od svých dětí zarděnkami. Rychlá kontrola všech astronautů zjistila, že pilot velitelského modulu Thomas Mattingly tuto nemoc v dětství neprodělal. Zvažovala se řada variant, ale nakonec vyhrála ta nejjednodušší, ze záložní posádky byl do té hlavní přeřazen John Swigert. Jednalo se o druhou misi v programu Apollo, která se nepřibližovala k Měsíci po trajektorii volného návratu, ale po hybridní. Ta měla sice výhodu, že umožnovala větší výběr přistávacích oblastí, ale zase v případě potíží neumožňovala návrat na Zemi v případě problémů jen pouhým obletem Měsíce. Bylo nutno zapojit raketový motor. Prvních 55hodin probíhal let bez problémů, tehdy senzory ve vodíkové nádrži servisního modulu ukázaly nízký tlak. Jednalo se o běžný a očekávaný fakt, který se řídící středisko rozhodlo vyřešit tím, že vydalo pokyn, aby astronaut Jack Swigert zapnul ohřev a promíchávání i nádrží s kyslíkem. A tak se i stalo. Ihned byly naměřeny anomálie, které později signalizovali, že vše neprobíhá jak má. Jak celá událost pokračovala, s tím vás seznámí ředitel Hvězdárny v Rokycanech a Plzni, pan Lumír Honzík.

Tomáš Přibyl – Padesátiny rakety Saturn V (26.11.2017)

Téma Apolla jsme tu už několikrát rozebírali, ať už před vánoci, kdy jsme se podívali na řadu různých konspiračních teorií, anebo na konci měsíce ledna, kdy jsme si připomněli výročí požáru kabiny Apolla 1. Na kalendáři se nám pomaličku blíží měsíc duben, který je velice nabitý co se týká kosmonautických událostí. Abychom se proto vyhnuli zmatkům a tlačenici, která logicky přijde, rozhodl jsem se zavzpomínat na tento program poněkud v předstihu. Práce na programu Apollo byly zahájeny krátce po Kennedyho projevu. Pro přistání na Měsíci bylo nutno vyřešit skafandry, způsob přistání, kosmickou loď. Hlavně a především však bylo nutno postavit raketu, která bude schopna americký národ na povrch Měsíce dopravit. Touto raketou se stal nejsilnější a největší doposud realizovaný raketový nosič Saturn V. Každý stupeň této rakety stavěla jiná firma, první stupeň, SIC, zajistil Boeing, druhý, S-II, zajistil North American Aviation, který zároveň vyvíjel loď Apollo a třetí stupeň, S-IVB dodala firma Douglas Aircraft Company. Z dnešního pohledu je popis výrobce snadnější, po sérii sloučení a nákupů lze jednoduše prohlásit, že raketu dodal Boeing. S vývojem rakety Saturn V vás seznámí známý popularizátor kosmonautiky, Ing. Tomáš Přibyl, člen redakce kosmonautixu a kurátor Technického muzea v Brně. Přednáška samotná pak zazněla v roce 2017 v rámci každoročního semináře o Kosmonautice, raketové technice a kosmických technologiích. Při této příležitosti bych chtěl veřejně poděkovat uživateli discordu s nikem mses, který spojil zvukový záznam přednášky s prezentací autora.

Jaroslav Vojta, Ondřej Santolík – 40 let od vypuštění první československé družice (10.11.2018)

První umělá družice spatřila světlo světa v říjnu roku 1957, když se do vesmíru vypravil sovětský Sputnik 1. O pár měsíců později Sověty následoval národ druhý, kterým byli Američané. Postupně se k nim přidávali další a další národy. Vznikly i různé spolupráce, jednou z nich byl i program Interkosmos. Ten vznikl v roce 1965, když SSSR tehdy přizval ke spolupráci i další země východního bloku. Jednou z členských zemí se stala i Československá socialistická republika. Čeští odborníci se začali podílet na vývoji přístrojů, které létaly do vesmíru nejprve na sovětských sondách a posléze i na sondách Interkosmos. Jednoho dne si pak při přípravě družice povšimli, že raketa je před startem vyvažována kusy betonu a začali zjišťovat, jestli by se tato vyvažovací závaží nedala nahradit něčím užitečnějším, například družicí. Ukázalo se že ano a tak se zrodil nápad na první československou družici, kterou se posléze stal Magion-1. Ten se do vesmíru vydal v říjnu 1978 na palubě rakety Kosmos 3M. Jméno družici dala oblast, kterou družice zkoumala, tedy MAGnetosféra a IONosféra. Celkem se do vesmíru postupně dostalo 5 družic Magion. O podrobnostech vzniku družice Magion nám ve své přednášce povypráví jeden z jejich tvůrců, pan Ing. Jaroslav Vojta, z oddělení ionosféry a aeronomie ČAV. Ve druhé části přednášky nás potom prof. RNDr. Ondřej Santolík, Dr., z katedry fyziky povrchů a plazmatu, seznámí s tím, jak vypadá účast českých vědců na kosmickém výzkumu dnes. České přístroje letěly, letí, poletí či letět měly například na družicích Cluster, Taranis, JUICE a dalších. Přednáška vznikla ke 40. výročí vypuštění první československé družice.

Jiří Podolský – Kosmické poselství gravitačních vln (29.10.2020)

Řada z čtenářů našeho serveru znala, anebo sledovala televizní seriál Okna vesmíru dokořán, který v 80. a 90. letech uváděl pan RNDr. Jiří Grygar CSc. Okna, o kterých ve svém pořadu pan doktor Grygar mluvil, měla jedno společné, jednalo se o pásma elektromagnetického záření, ve kterých jsme sledovali na obloze astronomické jevy. Nejstarším z nich bylo okno viditelného záření, později se k nim přidala i pozorování v infračerveném, UV, rentgenovém spektru, vesmír pak sledujeme i v pásmu radiových vln. V posledních několika letech jsme však jako lidstvo získali zcela nové okno, kterým lze dění ve vesmíru pozorovat, gravitační vlny. Ty nejprve jen teoreticky vyplynuly z rovnic Obecné teorie relativity, kterou v roce 1915 publikoval Albert Einstein. Jejich existence byla poprvé nepřímo prokázána až v roce 1974, na přímou detekci jsme si však museli počkat dalších téměř 40 let. Došlo k ní v září roku 2015, kdy se je podařilo zachytit americkému detektoru LIGO. Je zajímavé, že tou dobou už probíhaly poslední přípravy na start evropské družice LISA Pathfinder. Ta měla ověřit použitelnost technologií pro mnohem větší družici LISA, která by měla gravitační vlny detekovat na oběžné dráze. Start této družice je plánován na rok 2034. Na projektu LISA se již dnes podílí i čeští vědci. Přednáška nás provede celou historií gravitačních vln, jejich podstatou, vývojem potřebných detektorů, postupnými úspěchy i selháními. Ukážeme si velmi mladý obor astronomie, který chce, stejně jako ostatní obory také vyslat do vesmíru sondu, která by mu umožnila zpřesnit měření a detekci zdrojů gravitačních vln. Přednášet nám bude prof. RNDr. Jiří Podolský, PhD., který se na Ústavu teoretické fyziky Univerzity Karlovy zabývá relativistickou fyzikou a kosmologií. Je také spolu s dalšími odborníky z MFF UK a VS asociovaným členem konsorcia LISA a tato přednáška je jednou z aktivit, které v rámci své práce pro tuto budoucí sondu vyvíjí. Přednáška je také součástí podzimního cyklu Přednášky z moderní fyziky 2020.

Jiří Dušek a Tomáš Přibyl – Sonda InSight, přistání na Marsu (26.11.2018)

Dnes je pondělí, 26. listopadu 2018 a já bych vás rád pozval na půdu Hvězdárny a planetária Brno. Usaďte na židličce a udělejte si pohodlí, dnes vás čeká unikátní zážitek. Dočkáme se totiž přistání vědecké sondy na povrch Marsu. Jde o sondu InSight, která před půl rokem odstartovala z kalifornské Vandenbergovy základny, z rampy SLC-3E. Sonda sama pak vznikla v rámci programu Discovery. Jde o nízkonákladový program americké NASA, který za svou historii zvládl poslat do vesmíru dvanáct sond, z nichž jedenáct bylo úspěšných. Sonda InSight je zaměřena na objasnění procesů, při kterých před miliardami let vznikali terestrické planety naší soustavy. Jejím cílem bylo měřit seismickou aktivitu, tepelný tok a pokusit se objasnit charakteristiku jádra planety Mars. Pokud byste si chtěli připomenout úspěchy této sondy, doporučím vám nedávno vydanou přednášku Petra Brože. Nosná raketa Atlas V, která byla pro vynesení sondy použita, spolu s ní vynesla na oběžnou dráhu i dva 6U cubesaty Marco-A a B. Tyto měly odzkoušet použití těchto stále populárnějších malých družic daleko za hranicemi jejich obvyklého použití, mimo oběžnou dráhu Země. Průvodcem dnešního přistání na rudé planetě nám budou ředitel Hvězdárny a planetária Brno, pan Mgr. Jiří Dušek PhD. a redaktor serveru kosmonautix, pan Ing. Tomáš Přibyl, kurátor letectví a kosmonautiky Technického muzea v Brně.

Astronomický klub Pelhřimov – Roboti ve vesmíru (27.11.2020)

Poslední přednáška tohoto týdne bude pokračovat v tématu průzkumu Měsíce, ale i dalších planet. Autory této přednášky je Astronomický klub Pelhřimov, samotné přednášející se mi nepodařilo zjistit. Nejprve se při přednášce podíváme na Měsíc, protože se jedná o jediné mimozemské těleso ve vesmíru, po jehož povrchu kráčeli lidé. Poté už přejdeme k robotickému průzkumu Měsíce, které bylo zahájeno již koncem padesátých let. První zásah povrchu, první snímky odvrácené strany či první měkké přistání si připsali na vrub Sověti. Ale i Američané zde se svým programem Ranger či Surveyor rozhodně nezaostali. Jiné planety pro nás zkoumaly pak již jen robotické sondy. V případě Venuše to byly sondy Veněra a celý sovětský průzkum Venuše byl zakončen veleúspěšnými sondami Vega. Pro tyto sondy však byla Venuše jen zastávkou k jejich hlavnímu cíli, kterým byla Halleyovas kometa. Zde má svůj zářez však i ESA, která k této kometě poslala sondu Giotto. O průzkum Marsu se rovněž snažili obě největší kosmické velmoci, ale dá se říct, že pouze Američané zaznamenali výrazné úspěchy.  Jejich stacionární sondy či robotická vozítka nám z povrchu planety i oběžné dráhy poskytly úžasná vědecká data. Na závěr své přednášky nám členové astronomického klubu povypráví i o sondách, které opouští sluneční soustavu, je jich celkem pět. Patří sem Pioneer 10 a 11, Voyagery 1 a 2 a New Horizons. Přednáška byla proslovena v rámci Noci vědců.

Tomáš Přibyl – Cesta na Měsíc, která se nepovedla (18.9.2020)

Dnes sem se rozhodl pokračovat v nastoleném tématu, kterým je průzkum Měsíce. Ale začněme od začátku. V říjnu roku 1957 odstartovala do vesmíru sonda Sputnik 1 a Američané byli otřeseni. To však nebylo jediné prvenství Sovětského Svazu v nově vyhlášených závodem o vesmírná prvenství. O měsíc později už se na palubě sondy Sputnik-2 do vesmíru vydal první živý tvor. Následně se rozhořel opravdu úporný závod o vyslání prvního člověka do vesmíru. Ten jak známo v dubnu 1961 vyhráli opět Sověti, když se na palubě Vostoku-1 vydal do vesmíru Jurij Gagarin. Americkou odezvou na tyto sovětská prvenství byl projev prezidenta Johna Kennedyho, který vyhlásil, že by se Američané měli dostat na povrch Měsíce do konce dekády. A Sověti sbírali prvenství dál, první vícemístná loď světa, první výstup do volného prostoru a další. Američané se mezitím vrhli na realizaci Kennedyho plánu. Sověti se této Kennedyho výzvy chopili až o několik let později, kdy své nápady a vize začal realizovat geniální sovětský konstruktér Sergej Koroljov i šéfové dalších konstrukčních kanceláří. Jejich program byl smělý a byl i poměrně zajímavý. V dnešní přednášce nám jej zkusí představit redaktor serveru kosmonautix, pan Ing. Tomáš Přibyl, kurátor letectví a kosmonautiky Technického muzea v Brně. Přednáška byla přednesena na půdě Muzea Vysočiny v Jihlavě.

Lumír Honzík – Projekt Lunochod (27.11.2020)

Jak již bývá zvykem, s novým týdnem přecházíme i k dalším tématům kosmického průzkumu, tentokrát opustíme kosmické dálavy a zaměříme svou pozornost na druhý nejjasnější objekt pozemské oblohy, kterým je jednoznačně Měsíc. Od počátku 60. let se o toto těleso zajímaly dvě největší kosmické velmoci – USA a SSSR. Jak čas ukázal, vyhlášenou soutěž o první přistání člověka na Měsíci vyhráli Američané. Ale přesto se Sovětům podařilo několik úspěšných zářezů, které sice světová veřejnost tak dobře neoceňovala, ale odborníci nad nimi rozhodně nemávli rukou. Sovětským raketovým odborníkům a konstruktérům se totiž povedlo i v této době povedlo získat zajímav8 prvenství. Nejprve v září 1970 zamířila k Měsíci sonda Luna 16, která provedla první automatický odběr vzorků měsíční půdy a vrátila se s nimi na Zemi. Další prvenství získal Sovětský Svaz o dva měsíce později, když se na špici rakety Proton vydala do vesmíru sonda Luna 17. Celý svět se domníval, že se bude jednat o další odběr měsíčního kamene, ale realita byla jiná. Až po přistání sondy se ukázalo, že na povrch jiného tělesa bylo poprvé v dějinách dopraveno vozidlo vybavené vlastním pohonem, Lunochod 1. Teprve srpnu 1971 se na povrch Luny dostal i rover americký, který sem přivezlo Apollo 15. O těchto i dalších vozidlech, které se proháněly po povrchu Měsíce či Marsu nám v dnešní přednášce povypráví ředitel Hvězdárny v Rokycanech a Plzni, pan Lumír Honzík.

Jiří Dušek, Jiří Kokmotos – Sedmikrásky 23 – s Dušanem Majerem o Marsu a kosmonautice (14.03.2021)

Dnešní příspěvek vám čtenářům a divákům nepřinese záznam přednášky, ale spíše pozvánku na neděli 14.03.2021 ve 20:00, kdy se na Hvězdárně a planetáriu Brno sejdou ředitel hvězdárny Jiří Dušek, redaktor českého rozhlasu Brno Jiří Kokmotos a šéfredaktor serveru kosmonautix.cz Dušan Majer. Tématem jejich rozhovoru bude kosmonautika a především potom samozřejmě novinky z Marsu, kde před nedávnem přistál další robotický rover Perseverance. Povídání se uskuteční v rámci pořadu Sedmikrásky, který hvězdárna vysílá už od října pravidelně každou neděli. Původně se jednalo o pouhé povídání o astronomických událostech týdne. Jak už to tak s podobnými pořady bývá, pomalinku se zvětšovala šíře jeho záběru, takže si pánové moderátoři postupně připravovali i doplňková témata, která s astronomií souvisí, jako je například reforma kalendáře, vesmírné katastrofy, toulky po planetách a protože astronomie velmi úzce souvisí s kosmonautikou, docházelo často i na povídání o různých sondách či pilotovaných misích. Do pořadu jsou zváni i hosté jako například Tomáš Přibyl, Zdeněk Mikulášek, Norbert Werner, Miloš Tichý a další. Po novém roce vyslyšeli diváky a zapojili i obrazovou složku. Pořad vetšinou trvá hodinu. Přeji příjemně strávený nedělní večer.