Jiří Hadač

V dnešní přednášce zabrousíme směrem, o kterém jsme tu již častokrát hovořili, ale nikdy jsme se mu nevěnovali podrobněji. Řeč bude o dálkovém průzkumu Země. Počátky této činnosti se dají vysledovat už v 19. století a vyskytly se velmi brzy po vynálezu fotografie. Průkopníkem v tomto oboru se stal slavný francouzský vzduchoplavec a fotograf Nadar svými fotografiemi Paříze z roku 1858. S tím, jak se dostávaly do vzduchu čím dál dokonalejší fotografické přístroje a balóny, vzducholodě či letadla dosahovaly větších výšek se nám samozřejmě dařilo získávat lepší představu o skutečné tváři naší Země. Letecké snímkování pak zaznamenalo svůj boom v obou světových válkách či dalších válečných konfliktech. Nového rozměru pak bylo dosaženo s nástupem kosmonautiky. Dálkový průzkum Země je totiž metodou, jak získávat řadu zajímavých informací o jevech na povrchu, bez nutnosti fyzického kontaktu. Údaje takto získané využívají civilní osoby, vědci i vojáci. Asi si dokážete představit sami, že tyto údaje se dají používat při tvorbě map, v geologii, v zemědělství, či při pátrání po raketových střelnicích. Údaje z těchto družic ale používají i archeologové, když pomocí nich vyhledávají staré a neznámé památky. O celé problematice nám blíže pohovoří pan Mgr. Vojtěch Blažek, z Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity.

Rubrika Záznamy přednášek

Štítky: Copernicus, Dálkový průzkum Země, ESA, Jihočeská univerzita, kosmonautika, Landsat, NASA, Vojtěch Blažek

Petr Kulhánek – Byl Velký třesk? (13.4.2017)

21. srpna 2021

Pokud se řekne kosmonautika, jako první člověka asi napadnou pilotované mise. Když bude dál přemýšlet, vzpomene si i na bezpilotní zásobovací lety či na starty družic na oběžnou dráhu. Značná část těchto sond je provozována komerčními firmami. Přesto se najdou i takové sondy, které nemají za svůj primární cíl finanční zisk, ale spíše lidské poznání. Mezi ně patří i ty, které ve své přednášce zmíní dnes prof. RNDr. Petr Kulhánek, známý popularizátor přírodních věd a zejména pak fyziky. Ten se v dnešní přednášce rozhodl zabývat okamžikem počátku našeho vesmíru, kterému se říká Velký třesk. Tato teorie však neměla vůbec lehký život. Ani v polovině minulého století nebyla stále obecně přijímána a to i přes důkazy, které byly v té době k dispozici, myslím tím Hubblův zákon rozpínání. Na další důkazy se pak muselo čekat až do 60. let, kdy Arno Penzias a Robert Wilson náhodně objevili předpovězené reliktní záření. Objev to byl úžasný, oba za něj získali v roce 1978 Nobelovu cenu. Přesto na zapojení kosmonautiky do tohoto oboru se muselo ještě nějaký čas čekat. Teprve v roce 1989 se do vesmíru dostala první specializovaná kosmologická sonda COBE, její mise trvala 4 roky. Na jejího pokračovatele jsme si museli pak počkat do roku 2001, kdy se do vesmíru vydala sonda WMAP. Ta pracovala na oběžné dráze celých 9 let. Ještě než byl její provoz v roce 2010 ukončen, dočkala se svého nástupce. Ten již nepocházel z dílny NASA, ale vypustila jej evropská ESA pod jménem Planck. Nejen o těchto družicích a výsledcích jejich měření bude pan profesor mluvit. Přednáška byla pronesena na půdě Hvězdárny a planetária Brno.

Rubrika Záznamy přednášek

Štítky: COBE, ESA, Hvězdárna a planetárium Brno, kosmologie, NASA, Petr Kulhánek, Planck, Velký třesk, WMAP

Ondřej Santolík – Roboti ve Sluneční soustavě (27.11.2020)

18. srpna 2021

Dnešní přednáška nás vrátí v čase do podzimu roku 2020. Tehdy se, jako už pravidelně více než 10 let, pořádala akce Noc vědců. Tato iniciativa vzešla od Evropské komise. V rámci této akce se každoročně otevírají ve večerních a nočních hodinách vědecká pracoviště, konají se zde komentované prohlídky, přednášky, workshopy a jiné zajímavé akce. Akce se pravidelně pořádává poslední zářijový týden. Výjimkou byl loňský rok, kdy se Noc vědců uskutečnila až na samém konci listopadu. I popularizační přednášky probíhaly jinak, místo před naplněným sálem přednášející promlouvali z tepla svých domovů. Loňský rok nabídl zájemcům téma Člověk a robot. Co to však jsou roboti? Z hlediska kosmonautiky můžeme každou družici či kosmickou sondu považovat za robota. A tak jste se jako diváci a zájemci o kosmonautiku dočkali na konci listopadu řady zajímavých přednášek. Jednou z nich je i ta dnešní. Řeč v ní bude o řadě sond a družic. Pronesl ji pan prof. RNDr. Ondřej Santolík, Dr., který je vedoucím oddělení kosmické fyziky Ústavu fyziky atmosféry AV ČR. Také pedagogicky působí na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Přednáška byla pronesena v rámci Noci vědců jako online stream Hvězdárny a planetária v Brně.

Rubrika Záznamy přednášek

Štítky: Hvězdárna a planetárium Brno, kosmonautika, Noc vědců, Ondřej Santolík, robot, Sluneční soustava

Milan Halousek – Krtek (8.5.2020)

16. srpna 2021

Když jsme s Dušanem tento server rozjížděli, cílem bylo nasdílet divákům a zájemcům o kosmonautiku všechna možná dostupná videa. Vyskytly se zde přednášky hodně technické a vědecké, které byly určeny jen úzkému okruhu diváků, našly se zde i přednášky určené široké veřejnosti, ale lze jednoznačně říct, že jen malá část z nich byla primárně určena dětem. Do této kategorie však spadá přednáška dnešní. Dle webových stránek autora je tato přednáška určena dětem od mateřské školy až přibližně do deseti let. Osobně se domnívám, že to je poměrně vhodný věk, kdy jindy podnítit zájem dětí o vesmír a kosmonautiku? Kde však celá historie vznikla a jak se stalo, že se do vesmíru vydal krtek, tedy dětská postavička nakreslená Zdeňkem Milerem? Odpověď je poměrně snadná, Cherchez la femme, tedy za vším hledej ženu. Paní Indira Devi Feustel, manželka amerického astronauta Andrew Feustela má předky, kteří pochází ze Znojma a když se Andrew chystal na svůj první let do vesmíru, požádala ho, aby do vesmíru vzal sebou něco, co by připomínalo Českou Republiku. Tak se stalo, že při misi STS-125 se do vesmíru dostala slavná sbírka Jana Nerudy Písně kosmické. Pro své dvě další mise, které Andrew absolvoval, už si vzal na palubu legendární postavičku. O krtečkovi nám ve své přednášce povypráví pan Milan Halousek, pracovník České kosmické kanceláře a předseda Astronautické sekce České astronomické společnosti. Přednáška samotná pak pochází z cyklu V kůži astronauta.

Rubrika Záznamy přednášek

Štítky: Andrew Feustel, krtek, Milan Halousek, Mobilní planetárium, Sojuz MS-08, STS-125, STS-134, V kůži astronauta

Marcel Grün – Kosmonautika 21. století (10.9.2009)

14. srpna 2021

Dnes bych opět na skok rád zavítal do bohatého archívu Hvězdárny a planetária Brno, které v době loňského omezení pohybu osob během loňského jara zdigitalizovalo řadu svých starších přednášek a umožnilo nám divákům shlédnout tyto starší záznamy přednášek. Záznamová technika v těch letech rozhodně nebyla dokonalá, přesto o mnoho úrovní výše, než tomu bylo na konci 20. století. Jedno mají však všechny tyto přednášky společné. Jsou zajímavé a přednášejícími jsou odborníci na danou oblast. V dnešní přednášce vystoupí bývalý ředitel Hvězdárny a planetária hl. m. Prahy a dlouholetý člen klubu Space, pan ing. Marcel Grün. Pro své vystoupení si vybral téma kosmonautiky v novém tisíciletí. Tehdy měla kupříkladu americká kosmonautika v plánu, že na program raketoplánů naváže nový program Constellation, který přinese nosné rakety Ares I a V. Samozřejmě zmínil i finišování stavby Mezinárodní vesmírné stanice ISS a čínské plány o stavbě jejich vlastní stanice. Řeč přijde i na ruské plány s vývojem raket Angara i nových pilotovaných lodí, které by měly v budoucnu nahradit lodi Sojuz. Nejen pilotované lety však znamenají kosmonautiku, patří sem totiž i sondy a umělé družice Země.

Rubrika Záznamy přednášek

Štítky: Ares, Constellation, Hvězdárna a planetárium Brno, kosmonautika, Marcel Grün

Milan Halousek – Program Apollo (12.5.2020)

11. srpna 2021

Dnes si zase po kratší době zavzpomínáme na asi nejkrásnější dobrodružství lidstva, které v 60. a na počátku 70. letech 20. století podnikla americká NASA. Tehdy v rámci programu Apollo dokázala dostat do blízkosti Měsíce celkem 24 osob, z nichž 12 následně otisklo do měsíčního povrchu svou stopu. Do vesmíru se během měsíčních výprav dostalo celkem 11 pilotovaných kosmických lodí, z nichž každá měla své místo. Apollo 7 odzkoušelo na nízké oběžné dráze Země kosmickou loď na oběžné dráze. Už další pilotovaná mise, Apollo 8, zamířila mnohem dál. Těsně před vánocemi se vypravila až k Měsíci, vstoupila na jeho oběžnou dráhu a pořídila řadu fotografií, které pomohly připravit první pilotované přistání. Mise Apolla 9 se opět odehrávala jen na oběžné dráze Země, měla však náročný a důležitý úkol, odzkoušet lunární modul v jeho přirozeném prostředí, ve vakuu. Apollo 10 bychom mohli nazvat velkou generálkou, kromě samotného přistání odzkoušeli všechny kroky, které o 2 měsíce podnikla posádka Apolla 11, které již v červenci 1969 na povrchu přistálo. Apollo 12 mělo demonstrovat, že lunární modul dokáže přistát velice přesně, jeho cílem byla sonda Surveyor 3. Apollo 13 bylo příběhem záchrany téměř odepsané mise. Další posádka poprvé dopravila na měsíční povrch vozík. Následující tři posádky, tedy Apolla 15-17 byly ty, které na měsíčním povrchu jezdila v roveru a vykonaly největší díl vědeckých výzkumů. Z nich paradoxně český čtenář zná hlavně posádku posledního Apolla, kterému velel Eugene Cernan, Američan s českými kořeny. O programu Apollo nám povypráví pan Milan Halousek, pracovník České kosmické kanceláře a předseda Astronautické sekce České astronomické společnosti. Přednáška samotná pak pochází z cyklu V kůži astronauta.

Rubrika Záznamy přednášek

Štítky: lunární modul, Milan Halousek, Mobilní planetárium, program Apollo, Saturn V, V kůži astronauta

Milan Halousek – Orbitální stanice, vesmírné laboratoře (8.4.2020)

9. srpna 2021

Pomalinku se nám krátí seznam nezveřejněných přednášek, přesto jich pořád ještě pěkných pár zbývá. A jaké téma jsme zvolili tentokrát? Jsou jimi orbitální laboratoře a vědecké stanice. Od počátku kosmonautiky vědci všech oborů snili o tom, že by chtěli svá měření a výzkum provádět na oběžné dráze. Než však bylo možno k tomuto kroku přikročit, bylo nutno při prvních letech kosmonautů zjistit, zda může člověk smysluplně pracovat na oběžné dráze ve stavu mikrogravitace. Obě hlavní kosmické velmoci, tedy Spojené Státy a Sovětský Svaz přišli na to, že člověk v tomto prostředí může fungovat, nezblázní se a dokonce může vykonávat činnost i mimo svou kosmickou loď. Jako první dopravili na oběžnou dráhu orbitální stanici Sověti. Stalo se tak v rámci programu Saljut. Psal se počátek 70. let a fakticky šlo o další nevyhlášený souboj s Američany, kteří se pomalu chystali k vypuštění své stanice Skylab. Ten však byl jen jeden, zato Saljutů zavítalo na oběžnou dráhu celkem 7. Zvlášť poslední dva je nutno zvlášť vyzdvihnout, protože díky nim se na oběžnou dráhu poprvé dostali i občané jiných států než SSSR či USA. Na program Saljut navázala první modulární stanice světa, kterou byl Mir. Dá se říct, že na těchto stanicích se naučili Sověti/Rusové dlouhodobě pobývat na oběžné dráze a počátkem 90. let začali tyto zkušenosti předávat i Američanům. Již tehdy však začal vznikat program Mezinárodní vesmírné stanice ISS, která již nad našimi hlavami krouží od roku 1998. O orbitálních stanicích nám povypráví pan Milan Halousek, pracovník České kosmické kanceláře a předseda Astronautické sekce České astronomické společnosti. Přednáška samotná pak pochází z cyklu V kůži astronauta.

Rubrika Záznamy přednášek

Štítky: ISS, Milan Halousek, Mir, Mobilní planetárium, Orbitální stanice, Saljut, Skylab, V kůži astronauta

Prokop Hapala – Jaderné rakety vysokých specifických impulsů (28.11.2015)

7. srpna 2021

Tento týden jsme se věnovali několika tématům, nejprve to byly stroje, které dlouhá desetiletí tvořily páteř americké pilotované kosmonautiky. Ano, americké raketoplány byly zázrakem techniky, ikdyž se jednalo o ekonomický propadák. Ve středu jsme pokračovali budoucností ruské pilotované kosmonautiky, když jsme si zde představili budoucí pilotovanou loď Orjol. Dnes zavítáme do budoucnosti ještě dál. Zkusíme se podívat na typy raketových motorů, které by nás jednoho dne mohly dopravit k planetám jiných hvězd. Aby však motor být použit k tak daleké cestě, musí fungovat efektivně. V kosmonautice se proto používá pojem specifický impuls. Tato veličina vyjadřuje poměr tahu raketového motoru k množství spotřebovaného paliva za jednotku času. Říká nám, jak velký tah vyvine motor během jedné sekundy, když bychom spotřebovali jeden kilogram paliva. Přednášejícím, který nám o těchto motorech a raketách povypráví, je pracovník Fyzikálního ústavu Akademie Věd ČR, Ing. Prokop Hapala PhD. Přednáška byla pronesena v rámci schůzky Kosmo Klubu, které se konají každý měsíc a jsou zde mimo jiné prezentovány zajímavosti ze světa kosmonautiky.

Rubrika Záznamy přednášek

Štítky: Kosmo Klub, Kosmoschůzka, motor, Prokop Hapala, raketa, Specifický impuls

Jiří Myška – Federatsija – nová naděje ruské kosmonautiky (22.2.2017)

5. srpna 2021

Světová kosmonautika zná v současnosti již celkem devět kosmických lodí, které v minulosti dopravily na oběžnou dráhu lidské bytosti. Pojďme se na ně v rychlosti podívat. Jako první to byla loď Vostok, která měla premiéru v dubnu 1961 a vyslala do vesmíru prvního kosmonauta světa, Jurije Gagarina. O měsíc měla premiéru loď Mercury, která se však na oběžnou dráhu podívala poprvé až v únoru roku 1962 s Johnem Glennem na palubě. Další pilotovaná loď, která spatřila světlo světa byl Voschod, který poprvé dopravil na oběžnou dráhu vícečlennou posádku. Američané kontrovali vzápětí, když v březnu roku 1965 zahájili svůj program Gemini. Pátou kosmickou lodí a třetí sovětskou v pořadí se stal v roce 1967 Sojuz. V říjnu 1968 je následovali i Američané, tehdy se na oběžnou dráhu poprvé podívala loď Apollo, která o necelý rok později dopravila k Měsíci první lidské bytosti. Sedmý pilotovaný stroj pocházel rovněž z dílny NASA, byl jím americký raketoplán, který od roku 1981 přibližně 30 let pravidelně létal a a dopravoval do vesmíru náklad i astronauty. Na další stroj jsme však čekali více než 20 let. Až v říjnu roku 2003 se do exkluzivního klubu velmocí, které dopravily člověka na oběžnou dráhu, dostala i Čína s lodí Shenzhou (Šen-čou). V květnu roku 2020 to pak zvládla i první soukromá firma, tehdy dopravila loď Crew Dragon do vesmíru poprvé astronauty. Kdo bude další v pořadí? Na svou premiéru se chystá loď Starliner firmy Boeing, Orion firmy Lockheed Martin a snad se dočkáme po dlouhých desetiletích i nové pilotované lodi z ruské strany. Tou by se měla stát loď Orjol, dříve nazývaná Federace. O té nám bude dnes přednášet pan Jiří Myška, člen Kosmo Klubu. Přednáška byla pronesena v rámci schůzky Kosmo Klubu, které se konají každý měsíc a jsou zde mimo jiné prezentovány zajímavosti ze světa kosmonautiky.

Rubrika Záznamy přednášek

Štítky: Federace, Jiří Myška, Kosmo Klub, Orjol

Milan Halousek, Jan Spratek – Éra raketoplánů (21.7.2021)

2. srpna 2021

Čas od času se na našem serveru objeví záznam pořadu, který při nejlepší vůli nelze nazvat přednáškou, který je však natolik věnován kosmonautice, že bych osobně cítil jako velkou chybu, kdybych se o něj s našimi diváky nepodělil. Jedním z nich bylo toto vysílání Hvězdárny a planetária hlavního města Prahy, které mělo premiéru 21.7.2021. Toto datum je velmi důležité, ten den jsme si totiž připomenuli 10. výročí přistání mise STS-135. Ten den se definitivně uzavřela více než třicetiletá slavná i tragická éra americké kosmonautiky. Uzavřela se okamžikem, když se raketoplán Atlantis naposledy svými koly dotknul přistávací ranveje v Kennedyho vesmírném středisku. Během své existence pomáhaly raketoplány vybudovat Mezinárodní vesmírnou stanici, vypouštěly meziplanetární sondy, telekomunikační družice i kosmické dalekohledy a na své konto si připsaly i celkem dvě tragické havárie, při kterých byly zničeny raketoplány OV-099 Challanger a OV-102 Columbia a dohromady zahynulo celkem 14 astronautů. O úspěších i selháních raketoplánů bude hovořit pan Milan Halousek, pracovník České kosmické kanceláře a předseda Astronautické sekce České astronomické společnosti. Pořad samotný pak moderoval Jan Spratek, pracovník Hvězdárny hlavního města Prahy. Jako exkluzivní host se v rámci vysílání objeví i bývalý astronaut ESA, pan Hans Schlegel, který se do vesmíru vypravil dvakrát na palubě raketoplánu, poprvé při misi STS-55, podruhé o řadu let později při misi STS-122. Zároveň bych chtěl všem divákům připomenout, že od 22. července je v pražském planetáriu ke shlédnutí i model přední části raketoplánu Atlantis.