Štítek ‘ESA’

Marek Skarka – Exoplanety z vesmíru (26.11.2020)

O tom, kolik je vidět na obloze planet, měli starověcí astronomové úplně jasno. No, počítejte sami se mnou, Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn. Je to tak, stačili by vám prsty jedné ruky.  A tento údaj se do 18. století v podstatě nezměnil. Až v roce 1781 objevil britský astronom William Herschel planetu Uran. Na sedmou planetu jsme pak čekali až téměř do poloviny století následujícího, když nejprve dva astronomové nezávisle na sobě spočítali, že by měla existovat planeta další. Tu objevil v září roku 1846 Johann Galle. Byla pojmenována Neptun. Za osmou pozorovatelnou planetu bylo pak dlouhá desetiletí považováno Pluto, než bylo administrativním rozhodnutím z tohoto seznamu v roce 2006 vyřazeno. Astronomové také předpokládali, že i kolem jiných hvězd by se měly nacházet planety. Ale až do konce 80. let 20. století se jednalo spíše jen o odhady. První nalezená a všeobecně uznávaná exoplaneta se datuje do roku 1992. Od té doby se s jejich objevy jakoby roztrhl pytel. Pro jejich detekci se používá řada metod, patří sem metoda radiálních rychlostí, mikročočky, transity aj. Do pozorování a detekce exoplanet se zapojily i kosmické sondy. Ty měly pozorování exoplanet z počátku jen jako jeden ze svých úkolů, ale postupem času se začaly budovat i družice specializované. V dnešní přednášce bude řeč o výsledcích pozorování Hubblova vesmírného dalekohledu a o měření družic Spitzer, COROT, Kepler, TESS, Cheops či Gaia. A zmíněny budou i družice plánované, tedy JWST, Plato či Ariel. Přednášejícím bude Mgr. Marek Skarka PhD. z astronomického ústavu Akademie věd ČR.

Matej Poliaček – Ľudia vo vesmíre – súčasnosť a budúcnosť (31.03.2021)

Od počátku kosmonautiky je pozornost všech diváků a příznivců kosmonautiky upřena směrem vzhůru, na ty osoby, které na palubách kosmických lodí překonávají různé rekordy, provádí pokusy, vystupují z útrob lodí na povrch stanice, či kladou svou vlastní nohu na povrch Měsíce, tedy na astronauty samotné. Všechny tyto osoby si tu pozornost zaslouží, protože ony jsou těmi, co musí tyto úkony vykonat. Zároveň ale astronauté tvořili a vždy tvoří špičku ledovce mezi těmi, kteří se podíleli na tom, aby onen čin mohl být ve vesmíru vykonán. Zde mám rozhodně na mysli všechny ty, kteří vyvinuli a postavili kosmickou loď, či raketu. Ale pak je tu ještě další řada lidí, bez kterých by kosmonaut byl někdy doslova slepý a hluchý. Jde o středisko řízení letů, kde za obrazovkami řady monitorů sedí pracovníci a pečlivě sledují činnost kosmické lodi či stanice. Od prosince 2020 je jednou z těchto osob i MSc. Matej Poliacek, zaměstnanec German Aerospace Center (DLR), který je jedním z letových kontrolorů centra řízení provozu evropského modulu Columbus. Přednáška byla proslovena před několika dny na youtube kanále Fakulty matematiky, fyziky a informatiky Univerzity Komenského v Bratislavě.

Jiří Podolský – Kosmické poselství gravitačních vln (29.10.2020)

Řada z čtenářů našeho serveru znala, anebo sledovala televizní seriál Okna vesmíru dokořán, který v 80. a 90. letech uváděl pan RNDr. Jiří Grygar CSc. Okna, o kterých ve svém pořadu pan doktor Grygar mluvil, měla jedno společné, jednalo se o pásma elektromagnetického záření, ve kterých jsme sledovali na obloze astronomické jevy. Nejstarším z nich bylo okno viditelného záření, později se k nim přidala i pozorování v infračerveném, UV, rentgenovém spektru, vesmír pak sledujeme i v pásmu radiových vln. V posledních několika letech jsme však jako lidstvo získali zcela nové okno, kterým lze dění ve vesmíru pozorovat, gravitační vlny. Ty nejprve jen teoreticky vyplynuly z rovnic Obecné teorie relativity, kterou v roce 1915 publikoval Albert Einstein. Jejich existence byla poprvé nepřímo prokázána až v roce 1974, na přímou detekci jsme si však museli počkat dalších téměř 40 let. Došlo k ní v září roku 2015, kdy se je podařilo zachytit americkému detektoru LIGO. Je zajímavé, že tou dobou už probíhaly poslední přípravy na start evropské družice LISA Pathfinder. Ta měla ověřit použitelnost technologií pro mnohem větší družici LISA, která by měla gravitační vlny detekovat na oběžné dráze. Start této družice je plánován na rok 2034. Na projektu LISA se již dnes podílí i čeští vědci. Přednáška nás provede celou historií gravitačních vln, jejich podstatou, vývojem potřebných detektorů, postupnými úspěchy i selháními. Ukážeme si velmi mladý obor astronomie, který chce, stejně jako ostatní obory také vyslat do vesmíru sondu, která by mu umožnila zpřesnit měření a detekci zdrojů gravitačních vln. Přednášet nám bude prof. RNDr. Jiří Podolský, PhD., který se na Ústavu teoretické fyziky Univerzity Karlovy zabývá relativistickou fyzikou a kosmologií. Je také spolu s dalšími odborníky z MFF UK a VS asociovaným členem konsorcia LISA a tato přednáška je jednou z aktivit, které v rámci své práce pro tuto budoucí sondu vyvíjí. Přednáška je také součástí podzimního cyklu Přednášky z moderní fyziky 2020.

Dušan Majer – Gateway: Nástupce ISS u Měsíce (20.8.2020)

Už od konce devadesátých let krouží nad našimi hlavami Mezinárodní vesmírná stanice. Na jejím provozu se podílí jako hlavní partneři Roskosmos spolu s NASA a dalšími zahraničními partnery. Stanice se dlouhé roky budovala a dokončena byla v roce 2011. V té době se však již začaly objevovat plány na sestavení nové menší orbitální stanice, která by nebyla umístěna na nízké dráze Země, ale dál. Plány se postupně upravovaly, program získal od roku 2015 financování, časem se začala také vyjasňovat podoba a budoucí poloha této nástupnické základny. Své návrhy předkládaly jednotlivé firmy i kosmické agentury. Vše se postupně začalo krystalizovat směrem, že budoucí stanice nebude na povrchu Měsíce, ale spíše se bude nacházet v blízkosti věčného souputníka naší Země. V roce 2017 NASA kontaktovala i různé vědecké týmy, aby se pokusily navrhnout koncepty vědeckých studií, který by využívaly polohu budoucí stanice. Finální podoba stanice stále nebyla definitivně určena, ale 4 moduly již získaly definitivní podobu, jsou jimi Power and Propulsion Element (PPE), Habitation and Logistic Outpost (HALO), ESPRIT (European System Providing Refueling, Infrastructure and Telecommunications) a I-HAB (International Habitat). O plánované stanici u měsíce nám ve své přednášce pohovoří šéfredaktor serveru kosmonautix Dušan Majer.

Dušan Majer – ExoMars: Evropsko-ruské dobrodružství na rudé planetě (23.1.2020)

Pomalu nám končí týden, v jehož průběhu jsme se věnovali Marsu. V pondělí nám byla představena myšlenka lidské cesty na Mars, ve čtvrtek několik různých přenosů pokrývalo úspěšný
 pokus o přistání amerického roveru na Marsu a dnes se k rudé planetě vrátíme prozatím naposled. Když jsme si tu minule představovali historii průzkumu této planety, řekli jsme si, že až do konce 20. století ležel průzkum Marsu na bedrech americké a sovětské/ruské kosmonautiky. V roce 1998 sice na japonské raketě odstartovala k Marsu sonda Nozomi, ale té se nepodařilo dostat na oběžnou dráhu planety. První úspěch dosažení oběžné dráhy jinou než ruskou či americkou sondou tak nastal až v prosinci roku 2003, kdy se tento cíl podařil evropské sondě Mars Express. Úspěch to však byl jen poloviční. Sonda samotná je sice stále funkční a má palivo pro svůj provoz až do roku 2026, neúspěch však spočívá ve faktu, že sebou k rudé planetě nesla i lander Beagle 2. Ten sice zahájil sestup, ale nikdy se již z povrchu planety neozval. Čtvrtou velmocí, která dokázala dostat sondu na oběžnou dráhu byly v roce 2014 Indové se svou sondou Mangalyaan.  O dva roky později se směrem k Marsu vydala i evropsko-ruská mise ExoMars 2016. I tato mise skládala ze dvou částí, oběžné sondy Trace Gas Orbiter a landeru Schiaparelli. Tuto misi nám ve své přednášce představí šéfredaktor serveru kosmonautix, pan Dušan Majer. Přednáška byla proslovena v Děčíně, v rámci projektu Café Nobel.

Dušan Majer – Rosetta – poprvé na kometě (1.3.2019)

Dnešní přednáška nám zakončí týden, který byl věnovaný vesmírným sondám. Vrátíme se misi Rosetta, o které jsme zde již dvě přednášky vydali. Přednášejícím dnes bude pan Dušan Majer, šéfredaktor serveru kosmonautix.cz. Kosmické velmoci se výpravám k sondám věnovaly už dlouhé roky. První velké setkání s těmito malými ale nesmírně zajímavými tělesy naší sluneční soustavy se odehrálo koncem 70. let, kdy ke kometě 21P/Giacobini–Zinner vyslala americká NASA sondu ISEE-3, později přejmenovanou na ICE. Další setkání s kometou se uskutečnilo v polovině let 80. Tehdy se k zemi po dlouhých desetiletím opět přiblížila kometa Halley. Vstříc této staré známé se vydalo celkem šest sond, dvě z nich byly japonské (Sakigake a Suisei) , další dvě dodal Sovětský svaz (Vega 1 a 2), z dálky tuto kometu sledovala i sonda ICE a největšího přiblížení ke kometě dosáhlo evropská Giotto. Ta se k ní přiblížila až na 605 kilometrů. Všechny další přiblížení ke kometám až na jedinou výjimku pak má na svědomí opět americká NASA. Byly to sondy Deep Space 1 (19P/Borrelly), Stardust (81P/Wild a 9P/Tempel) a Deep Impact (9P/Tempel a 103P/Hartley). Nás jako evropany může však jednoznačně těšit, že jednou nejvýznamějších kometárních sond byla sonda Rosetta, kterou postavila a připravila ESA. Přednášející se zaměří na historii sondy, její pouť vesmírem, úspěchy i selhání, které sonda během své mise zažila. Přednáška samotná pochází z přednáškového cyklu Pátečníků.

Martin Topinka – James Webb Space Telescope (JWST) – větší a lepší stroj času (27.11.2020)

Dnešní týden prozatím zakončíme představování dalekohledů na oběžné dráze. Léta, kdy astronomům stačily k pozorování vesmíru pozemní dalekohledy, skončila se začátkem kosmonautiky. Už v 60. letech se vydávaly na oběžnou dráhu první teleskopy. Na ruské straně to byly družice Proton 1-4 a na americké straně pak šlo o družice OAO. Jak šel čas, družice se vylepšovaly, na americké straně se jednalo hlavně o 4 družice z programu Velkých observatoří, z nichž nejznámější je pak jednoznačně Hubblův vesmírný dalekohled (HST). Ale i jeho dny i sláva se pomalu chýlí ke konci, proto již v polovině 90. let byl zahájen vývoj jeho nástupce. Nejde však o nástupce v pravém slova smyslu. Vesmírný dalekohled Jamese Webba není totiž určen ke sledování oblohy ve viditelné oblasti elektromagnetického spektra, ale v oboru infračerveném. Na rozdíl od HST nebude také umístěn na nízké oběžné dráze, ale v bodě L2 soustavy Země-Slunce. Dalekohled Jamese Webba nám ve své přednášce představí Dr. Martin Topinka PhD, který pracuje na Ústavu teoretické fyziky a astrofyziky Masarykovy univerzity v Brně. Přednáška byla pronesena v rámci Noci vědců.

Pavol Valko – Veda a vesmír, resp. veda vo vesmíre

Dnes dokončíme návštěvu slovenské popularizace kosmonautiky. Podíváme se na to, jak kosmické sondy v minulosti i současnosti pomáhají astronomům zkoumat vesmír. Toto zkoumání se provádí hlavně v elektromagnetického záření a teprve v poslední době se začínáme do vesmíru dívat i prostřednictvím gravitačních vln. Elektromagnetické spektrum zahrnuje záření všech možných vlnových délek. Podle zkracující se vlnové délky rozeznáváme následující druhy: radiové, infračervené, optické, ultrafialové, rentgenové a záření gama. Pro tyto obory je nutno postavit specializované družice, které posléze mohou zkoumat okolní prostředí. Doc. RNDr. Pavol Valko, PhD. se nám pokusí tyto družice ve své přednášce představit.

Pavol Valko – Vesmírne technológie v bežnom živote (14.11.2017)

Dnes se opět obrátíme směrem na Slovensko. Téma dnešní přednášky je velice zajímavé, raketa vynášející meziplanetární družici či posádku k ISS je totiž krásná věc, ale většina lidí to patrně neocení. Řada kosmických družic a technologií však již dnes patří neodmyslitelně k našemu životu. V první řadě jsou to telekomunikační družice, které nám všem umožňují sledovat dění na opačné straně naší Země. Další oblastí, kde nám kosmonautika jednoznačně pomáhá, jsou pak meteorologické družice, bez jejich údajů by předpovědi počasí byly méně přesné. Družicová navigace nám naproti tomu umožňuje přesně dojet takřka na libovolné místo. Když nevíte, kde to je, prostě si naťukáte adresu a pak už jen nastartujete auto a můžete vyrazit. Dálkový průzkum Země pomocí družic je naproti tomu méně viditelná část kosmonautiky, na pohled bez výraznějšího přesahu do běžného života, ale je o to důležitější. Jedná se totiž o sledování hladiny moří, rychlosti větrů, biomasy či přírodních katastrof. O všech těchto tématech nám dnes bude hovořit doc. RNDr. Pavol Valko, PhD., který vyučuje na Slovenské technické univerzitě v Bratislavě. Velký důraz v jeho přednášce bude kladen na družice, které provozuje ESA.

Jiří Grygar – Kam kráčí kosmonautika (19.10.2019)

Pokud jsme první přednášku tohoto týdne věnovali pouze výzkumu Slunce a v podstatě pouze čtyřem sondám a druhou přednášku sondě jediné, OSIRIS-REx, tak v dnešní přednášce bude pozornost upřena rovnou na celou plejádu kosmických průzkumníků našeho blízkého i vzdáleného okolí. Budeme si povídat o výzkumu Slunce, exoplanet, reliktního záření, gravitačních vln, rentgenové či infračervené astronomii. Sondy samotné, jejich vybavení, plány a cíle nám představí jeden z nejznámějších popularizátorů přírodních věd bývalého Československa, RNDr Jiří Grygar, CSc, který před 4 lety oslavil 80. narozeniny, přesto dál neúnavně pokračuje v popularizaci. Začal s ní už dávno v 50. letech, když provázel návštěvníky na Hvězdárně v Brně, poté začal mluvit v rozhlase a televizi. Nejvíce se však patrně zapsal do povědomí všech obyvatel Čech, Moravy, Slezska i Slovenska svým vystupováním v pořadu Okna vesmíru dokořán.