Tématem dnešní přednášky je přírodní jev, který je starší než lidstvo. Tímto problémem je zemětřesení, při kterém dochází k náhlému pohybu zemské kůry. Tento pohyb je indukovaný uvolněním napětí, které vzniká z neustálých pohybů zemských desek podél zlomů. Typickými představiteli míst, kde k nim dochází, je například zlom San Andreas v Kalifornii na západním pobřeží USA, východní Asie, Turecko či jiná místa. Následky tohoto jevu bývají často katastrofické, na tomto místě stačí připomenout událost, která se odehrála na vánoce roku 2004. Tehdy došlo pod hladinou Indického oceánu k posunu tektonických desek vůči sobě a tato událost měla za následek vyvolání vlny tsunami, která zpustošila pobřeží Indonésie, Srí Lanky, Indie a dalších zemí. Při této události zemřelo více než 200 tisíc lidí a byly při ní způsobeny nedozírné hospodářské škody. Jedna z věcí, která je při zemětřesení obtížná, ne-li nemožná je jeho předpovídání. I tak se řada vědců pokouší najít způsob, jak se o to pokusit. O jednom z těchto způsobů pohovoří dnešní přednášející, pan RNDr. David Píša PhD., vědecký pracovník Oddělení kosmické fyziky, Ústavu fyziky atmosféry AV ČR. Přednáška samotná byla pronesena v rámci cyklu Science to go, který si dal za úkol zpřístupnit nejnovější úspěchy přírodních věd široké veřejnosti.
Články autora 'Jiří Hadač':
David Píša – Solar Orbiter – sonda určená na gril (23.9.2020)
Dne 10. února roku 2020 odstartovala z floridské rampy SLC-41 nosná raketa Atlas V 411, pod jejímž aerodynamickým krytem se skrývala sonda Solar Orbiter. Tato sonda, určená k průzkumu naší mateřské hvězdy, je společným projektem americké NASA a evropské ESA. Cílem sondy je zkoumání vnitřní heliosféry a slunečního větru. Během své činnosti by měla provádět i blízká pozorování polárních oblastí Slunce. Než se však dostane sonda na svou cílovou dráhu, bude muset provést několik gravitačních manévrů u Země a Slunce, které sondě zaberou celkem 3,5 roku. Tyto manévry postupně upraví dráhu sondy tak, že v nejbližším bodě se ke Slunci přiblíží na 42 milionů kilometrů a v tom nejvzdálenějším bude téměř na dohled Zemi. Finální oběžná dráha bude eliptická se sklonem 24°. Nominální mise by měla trvat 7 let. Více o družici samotné, misi i přístrojích na ní se dozvíte v dnešní přednášce. Přednášejícím bude pan RNDr. David Píša PhD., vědecký pracovník Oddělení kosmické fyziky, Ústavu fyziky atmosféry AV ČR. Přednáška samotná byla pronesena v rámci cyklu Science to go, který si dal za úkol zpřístupnit nejnovější úspěchy přírodních věd široké veřejnosti.
Tomáš Přibyl – Letenku do vesmíru, prosím aneb kdy se vydáme na dovolenou na Měsíc? (21.10.2021)
V roce 1957 se do vesmíru vypravil první objekt vyrobený člověkem, šlo o družici Sputnik. Od té doby trvalo jen 4 roky, než se na oběžnou dráhu dostal i člověk. Následující dlouhá desetiletí ovšem platilo, že se na palubách pilotovaných lodí vydávají do vesmíru velmi přísně vybrané osoby, které sice za svou cestu na oběžnou dráhu platit nemusí, na druhou stranu, musí se na tuto svou cestu dlouhé roky speciálně připravovat. Vše se začalo měnit až na počátku 21. století, když se ukázalo, že aby se člověk mohl podívat do vesmíru, stačí zaplatit. Pionýrem vesmírné turistiky se tak stal americký podnikatel Dennis Tito, který se v dubnu roku 2001 podíval na mezinárodní kosmickou stanici ISS. Rekordmanem mezi turisty je dodnes Charles Simonyi, který si cestu do vesmíru zaplatil dvakrát a celkově na oběžné dráze strávil více než 26 dní. Pokud byste se dnes snažili spočítat osoby, kteří si svou cestu na oběžnou dráhu zaplatili, nestačily by vám prsty na obou vašich rukou. O kosmické turistice, jejich počátcích, přítomnosti i budoucnosti bude dnes vyprávět redaktor serveru kosmonautix, pan Ing. Tomáš Přibyl, kurátor letectví a kosmonautiky Technického muzea v Brně. Přednáška se uskutečnila v prostorách Muzea Vysočiny v Jihlavě.
Michal Hamara – Kozmonautika a kozmické smeti (11.1.2015)
V dnešní krátké přednášce po dlouhé době zavítáme na Slovensko, protože i tam je možno shlédnout zajímavé přednášky, které se týkají kosmonautiky. Měli jsme tu již vystoupení prvního slovenského kosmonauta Ivana Bellu, který velmi poutavě povídal o přípravách na svou kosmickou cestu. Zveřejnili jsme i dva záznamy vystoupení docenta Pavola Valka a přednášku RNDr. Pavola Kalinaye o možnostech kosmické výpravy na Mars. Dnes se zaměříme poněkud jiným směrem, zmíníme se o velkém problému dnešní kosmonautiky, o problému, který si člověk svými kosmickými aktivitami způsobil a způsobuje sám. Tímto problémem je kosmické smetí. Co se pod tímto pojmem skrývá? Jde o označení tisíců drobných úlomků, nefunkčních či selhavších družic či horních stupňů raket. Těchto těles je na oběžné dráze více než 100 000 a svým množstvím a hustotou začínají být čím dál větším problémem pro kosmické aktivity všech států. Odhaduje se, že pokud bychom zvážili hmotnost veškerého odpadu na oběžné dráze, dostali bychom se k číslu více než 3 000 tun. O těchto a dalších věcech, které se týkají kosmického odpadu na oběžné dráze nám dnes pohovoří RNDr. Michal Hamara, který tehdy pracoval jako doktorand na Fakultě matematiky, fyziky a informatiky Univerzity Komenského v Bratislavě. Přednáška vznikla v rámci Týždňa vedy.
Marie Běhounková – Jak Enceladus ke svému oceánu přišel (24.4.2018)
V říjnu roku 1997 odstartovala ze startovní rampy SLC-40 na mysu Canaveral raketa Titan IVB sonda Cassini. Jednalo se v té době o nejdražší a nejtěžší meziplanetární sondu, která měla jako svůj cíl zkoumat planetu Saturn, její prstence a systém měsíců. Ke svému cíli dorazila v březnu roku 2004. Zde zahájila svůj mnohaletý průzkum, který byl zakončen v září roku 2017 tím, že sonda byla navedena do horních vrstev atmosféry Saturnu. Pro obyčejné smrtelníky byl patrně tím nejzajímavějším momentem start rakety na sloupu ohně, vědce však samozřejmě nejvíc zajímaly měření řady přístrojů, které byly na sondě umístěny a dneska bychom se proto více chtěli zaměřit na vědeckou část mise Cassiny. Tato sonda se kupříkladu mezi léty 2010-12 ocitla celkem třikrát v okolí šestého největšího měsíce Saturnu, který má jméno Enceladus. Během těchto průletů byla nasbírána řada data, které vědcům ukázaly, že se pod povrchem tohoto měsíce nachází velké množství vody. O výsledích sondy Cassiny nám bude v dnešní přednášce povídat RNDr. Marie Běhounková, Ph.D. z Katedry geofyziky Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Přednáška byla pronesena v rámci semináře z Astrobiologie.
Milan Halousek – Kalendář pilotované kosmonautiky 2013-14 (23.9.2014)
Dnes se v našem přehledu přednášek o kosmonautice vrátíme do září roku 2014 a poslechneme si přednášku známého popularizátora kosmonautiky pana Milana Halouska, pracovníka České kosmické kanceláře a předsedu Astronautické sekce České astronomické společnosti. Ten by nás v rámci své přednášky chtěl provést kalendářem pilotované kosmonautiky mezi zářím roku 2013 a zářím 2014, v jehož rámci si připomeneme všechny jednotlivé události, které se v pilotované kosmonautice přihodili, ať už šlo o starty pilotovaných a zásobovacích lodí či výstupy do volného prostoru. Z hlediska počtu startů se nejednalo o nikterak významné roky. V roce 2013 se uskutečnilo 81 startů na oběžnou dráhu a rok později jich bylo celkem 92. Během obou let bylo zaznamenáno 5 selhání a v případě 3 dalších startů šlo hovořit o selhání částečném. Dohromady se uskutečnilo celkem 9 pilotovaných startů, 5 v roce 2013 a další 4 o rok později. Mezi nejzajímavější starty roku 2013 lze rozhodně započítat obě mise k Marsu, jak americký Maven tak indický Mangalyaan. Pokud jde pak o rok 2014, zde za zmínku dozajista stojí japonská mise Hayabusa2, která měla tehdy za cíl odebrat vzorky horniny z asteroidu a vrátit se s nimi zpět na Zemi. Tato přednáška vznikla v rámci přednáškového cyklu Fyzikální čtvrtky, které již řadu let pořádá katedra fyziky ČVUT pro studenty, učitele a odborné pracovníky, případně i pro širší veřejnost.
Ladislav Sieger – Rakety – a proč vlastně létají? (29.11.2007)
V dnešní přednášce se vrátíme k samotným kořenům kosmonautiky, k raketám jako takovým. Co je to vlastně raketa? Je to létající stroj, který se pohybuje pouze na principu akce a reakce. Je pro tyto účely vybavena raketovým motorem. Rakety se samozřejmě nepoužívají jen v kosmonautice či ve vojenství, ale i v zábavné pyrotechnice, kdy jsou využívány při ohňostrojích. Počátky raketové techniky lze hledat v Číně, což samozřejmě souvisí s tím, že jde o zemi, kde byl vynalezen střelný prach. Pokud však dnes řada z nás má na mysli rakety, myslíme tím především moderní obry o velikosti mnoha desítek metrů, které umožnili lidstvu zkoumat Zemi a následně i vesmír z oběžné dráhy, dokázali lidské bytosti dopravit na povrch Měsíce a umožnují již více než dvacet let nepřetržitý pobyt lidstva na Mezinárodní vesmírné stanici. O raketách, jejich historii či principech bude dnes hovořit pan Ing. Ladislav Sieger, CSc, z Katedry fyziky, Elektrotechnické fakulty ČVUT. Tato přednáška vznikla v rámci přednáškového cyklu Fyzikální čtvrtky, které již řadu let pořádá katedra fyziky ČVUT pro studenty, učitele a odborné pracovníky, případně i pro širší veřejnost. Přednáška vyšla na serveru slideslive.com.
Martin Setvák – Meteorologické družice (24.11.2011)
Dnes se podíváme na jednu z nejznámějších aplikací kosmonautiky, kterou navíc všichni velice dobře znáte z každodenního života. Ano, půjde o meteorologii a meteorologické družice. Předpokládám, že každý z vás se někdy podíval před dovolenou či v zimě na internet, kde je jaké počasí, jaká bouřka se odkud žene a s čím můžeme dnes či v nejbližších dnech počítat. Všechna tato data samozřejmě nepochází jen z vesmíru, na řadě z nich se podílí různé pozemní meteorologické stanice, bóje plující na hladině oceánů nebo balóny vypouštěné do atmosféry. Ale už od počátku 60. let se k ke všem těmto pozemním přístrojům připojili i kosmické sondy. První specializovaná meteorologická družice se jmenovala TIROS-1 a vypuštěna byla v roce 1960. Od těch dob však uplynula již hezká řádka let, družice jsou vyspělejší a jsou schopny nám předávat více a více informací. O jejich historii a využití vám už povypráví pan RNDr. Martin Setvák, CSc, z Katedry fyziky atmosféry, Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Tato přednáška vznikla v rámci přednáškového cyklu Fyzikální čtvrtky, které již řadu let pořádá katedra fyziky ČVUT pro studenty, učitele a odborné pracovníky, případně i pro širší veřejnost.
Jan Lukačevič – Rostliny na Marsu (20.3.2020)
V přednáškách, které zde již byly publikovány, jsme se nejednou věnovali zvířecím kosmonautům, tedy živým průkopníkům kosmického cestování, kteří otevřeli lidstvu brány vesmíru. Přestože se dozajista shodneme, že závěry, které z jejich cest na oběžnou dráhu odborníci vyvodili, byli a jsou nesmírně důležité, zatím jsme se příliš nevěnovali druhé rozsáhlé části přírody okolo nás. Mám samozřejmě na mysli rostliny, bez kterých život na této planetě nebyl možný. A pokud bychom jako lidstvo chtěli někdy v budoucnu uvažovat o kolonizaci jiných světů, nevyhneme se tomu, aby sebou rostliny nepřivezli i na tyto nové planety. Název dnešní přednášky by možná někoho mohl přivést na myšlenku, že na Marsu byly nalezeny rostliny, což samozřejmě není pravda. Cílem je naopak divákům vysvětlit, za jakých podmínek by mohl být výskyt rostlinstva na planetě Mars možný. Než se však dnešní přednášející k této části své přednášky dostane, dozvíme se nejprve, jak rostliny a jejich studium probíhalo během celé kosmonautické éry. O tom všem bude v dnešní krátké přednášce hovořit Ing. Jan Lukačevič, odborný pracovník a doktorand na oddělení kosmické fyziky Ústavu fyziky atmosféry AV ČR, který je také ambasadorem studentských stáží v programu Otevřená věda a je i aktivní na sociálních sítích.