Štítek ‘Pátečníci’

Jaroslav Kousal: Elektrické kosmické pohony (live stream, 17:00 16. října 2020)

Dnešní článek vychází naprosto netradičně již ve čtvrtek a má to dobrý důvod. Poprvé Vám v něm totiž nenabídneme záznam přednášky, ale půjde o upozornění na přednášku, která se bude teprve konat a to v pátek 16. října 2020 v 17:00.

Tak jako řada jiných institucí i Pátečníci museli omezit své živé aktivity a přes všechna současná vládní omezení v důsledku epidemie Covidu 19 se pokusili svým pravidelným návštěvníkům zajistit zajímavý a kvalitní program, ikdyž půjde „jen“ o stream. Přednášejícím bude Mgr. Jaroslav Kousal, Ph.D., který vystudoval na Masarykově univerzitě v Brně, doktorát získal na Univerzitě Karlově. Vědecky a pedagogicky působí hlavně na Matematicko-fyzikální fakultě UK a zčásti na Fakultě strojní ČVUT. Jeho domovským“ oborem je fyzika nízkoteplotního plazmatu a tenkých vrstev. Je také velkým fanouškem kosmonautiky, které se v posledních letech věnuje i profesně a snaží se ji i popularizovat. Je členem Kosmoklubu a na našem serveru již vyšly záznamy jeho dvou přednášek. Díky ochotě a laskavosti pořadatelů přednáškového cyklu Pátečníků jsme na tuto přednášku byli upozorněni s předstihem a mohli tak téma celého týdne zaměřit na cestování kosmickým prostorem a pravidelným divákům nabídnout zajímavou a aktuální kosmonautickou přednášku.

Milan Halousek – Neil Armstrong, známý i neznámý hrdina (25.8.2017)

V předchozí přednášce jsme si představili život prvního a nejslavnějšího astronaut světa, Jurije Gagarina a dnes se zaměříme na jeho asi nejznámější americký protějšek, prvního může na Měsíci, Neila Armstronga. Neil Alden Armstrong se narodil v srpnu roku 1930. V letadle seděl poprvé již v 6 letech, ve čtrnácti začal docházet do pilotního kursu a pilotem se stal v roce 1945. Na počátku 50. let byl bojově nasazen v Koreji. Byl členem celkem tři astronautických oddílů. Nejprve se v roce 1958 stal astronautem letectva Spojených států v rámci programu Man in the Space Soonest, který byl několik měsíců později zrušen, o dva roky byl vybrán do dalšího programu letectva, jehož cílem bylo vyvinout raketoplán Boeing X-20 Dyna-Soar a konečně v roce 1962 se dostal do NASA v rámci druhého oddílu astronaut zvaného „Nová devítka”. Do vesmíru se podíval celkem dvakrát, poprvé v roce 1966 při letu Gemini VIII spolu s Davidem Scottem a podruhé a zároveň naposledy v roce 1969 při letu Apolla 11, který podnikl spolu s Michaelem Collinsem a Edwinem Aldrinem. O dva roky později opustil NASA. Po skončení astronautické kariéry učil na univerzitě, byl členem správních rad řady společností a navždy nás opustil v srpnu roku 2012. Byl členem dvou vyšetřovacích komisí, poprvé v roce 1970 po Apollu 13, podruhé v roce 1986 po zkáze raketoplánu Challanger. Po Neilu Armstrongovi je pojmenovaná planetka (6469) Armstrong. S životem patrně nejznámějšího americké astronauta nás seznámí Milan Halousek, pracovník české kosmické kanceláře. Přednáška samotná pochází z přednáškového cyklu Pátečníků.

Milan Halousek – Gagarin nás všechny pozval do vesmíru (8.3.2019)

Tento týden jsem se rozhodl pokračovat v nastoleném tématu. Zatímco minulý týden Vám byli představeni první československý a první slovenský astronaut, dnes zavítáme do světa. A upřímně řečeno, nelze začít jinde, než u prvního kosmonauta světa, Jurije Gagarina. Byl prvním člověkem ve vesmíru a na oběžné dráze. Jurij Alexejevič Gagarin se narodil v březnu roku 1934 v obci Klušino. V roce 1949 dokončil základní školu a poté pokračoval ve studiu na učilišti. Po jeho dokončení studoval na Saratovské střední škole, kterou absolvoval s výtečným prospěchem. K létání se dostal poprvé v říjnu roku 1954, natolik ho však okouzlilo, že se rozhodl pro kariéru stíhacího pilota. Mezi léty 1955-1957 chodil na Vojenskou leteckou školu v Orenburgu, kterou absolvoval s vyznamenáním. Byl vybrán do prvního oddílu astronautů v roce 1960. Pro první let člověka do vesmíru byli z dvacetičlenného oddílu sovětských kosmonautů zvažování tři kandidáti: German Titov, Grigorij Něljubov a Jurij Gagarin. Posledně jmenovaný byl nakonec vybrán a 12. dubna 1961 se poprvé dostal do kosmu. Po návratu ze své mise se stal jednoznačně nejpopulárnějším člověkem světa. Absolvoval bezpočet zahraničních cest a ta první, necelých 14 dní po jeho letu, vedla do Prahy. Jurij Gagarin byl od roku 1957 ženatý a měl dvě dcery. Zahynul 27. března roku 1968 při cvičném letu. Po Juriji Gagarinovi je pojmenována planetka (1772) Gagarin. V dnešní přednášce nám Jurije Gagarina představí Milan Halousek, přednáška samotná pochází z přednáškového cyklu klubu Pátečníků.

Jan Kolář – Český kosmický výzkum (Pátečníci 31.3.2017)

Tento zářijový týden jsem se rozhodl věnovat velkým postavám české a československé popularizace astronomie a kosmonautiky. První díl jsem věnoval panu docentu Luboši Perkovi a druhý Antonínu Vítkovi a dnes se opět zastavíme u kosmonautiky. Rád bych Vám rád představil pana docenta Jana Koláře, současného ředitele České kosmické kanceláře a dlouholetého popularizátora kosmonautiky. Od absolvování na ČVUT v Praze v roce 1967 se řadu let zabýval možnostmi využívání družicových dat pro sledování zemského povrchu. Od roku 1975 začal věnovat problematice dálkového průzkumu Země. V roce 1981 založil laboratoř dálkového průzkumu na Stavební fakultě ČVUT. V letech 1984 až 1992 byl místopředsedou Československé komise pro kosmický výzkum. Ti starší z vás si ho však nejsnáze vybaví, když si zavzpomínají na patrně nejsledovanější televizní přenos všech dob, kterým bylo přistání Neila Armstronga a Edwina Aldrina v červenci 1969. Docent Jan Kolář toto přistání komentoval společně s Antonínem Vítkem a Josefem Koubkem pro Československou televizi. V dnešní přednášce nám povypráví o českém a československém kosmickém výzkumu, o jeho úspěších i úskalích, přednáška samotná pochází z přednáškového cyklu Pátečníků. Po Janu Koláři je pojmenovaná planetka (74370) Kolářjan. Na náhledovém obrázku je možno vidět zleva Antonína Vítka, Eugena Cernana a pana docenta Jana Koláře.

Michal Václavík – Mise ExoMars. Podaří se najít život na Marsu? (1.11.2019)

Dnes jsem pro vás vybral přednášku pracovníka České kosmické kanceláře a popularizátora kosmonautiky Michala Václavíka, který má díky své práci vynikající a naprosto originální informace o kosmonautice, ať už jde o pilotované mise či bezpilotní sondy. V přednášce vám představí společný projekt Evropské kosmické agentury a ruského Roskosmosu, který asi všichni znáte pod názvem ExoMars. Jedná se o dvoudílnou misi. Během první mise byla v roce 2016 k Marsu odstartována sonda TGO, jejíž součástí byl i přistávací modul EDM nazvaný též Schiaparelli. V přednášce se dozvíte, jaké jsou úkoly sondy na oběžné dráze a jaký byl osud přistávacího pouzdra. V další části přednášky nám poté Michal Václavík představí přípravy druhé části tohoto společného projektu. Podle plánů z roku 2019 se mělo startovat letos a ruská raketa Proton-M měla vynést k Marsu ruskou přistávací platformu Kozáček a evropský rover Rosalind Franklin. My už dnes však víme, že letos v březnu byla mise odložena na rok 2022. Přes tento nepříjemný fakt vás rozhodně čeká informacemi nabitá přednáška, která pochází z přednáškového cyklu Pátečníků.

Julie Nováková – Planetární ochrana (4.5.2018)

Pro většinu fanoušků kosmonautiky jsou starty raket něco, co všichni rádi sledujeme. Třešničkou na dortu jsou pak starty mířící do hlubin naší sluneční soustavy, ano, hovořím tu o meziplanetárních misích. Pokud jde jen o sondy, které obíhají cílovou planetu či měsíc z oběžné dráhy, je vše v pořádku. Příkladem zde může být sonda Cassiny. Ale víte, že měla i přistávací modul? A pokud se chystá přistání na tělesech sluneční soustavy jako je planeta Mars, měsíce Europa, Enceladus a dalších, je potřeba zvýšené opatrnosti při přípravě sondy, aby pokud možno nedošlo k zavlečení pozemských organismů na jejich povrch. Pokud bychom navíc chtěli dopravit vzorky tělesa zpět na Zemi, rovněž bude zapotřebí opatrnosti. V dnešní přednášce na téma planetární ochrany bude hovořit Julie Nováková z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, která se ve svém volném čase svěnuje psaní sci-fi, fantasy či detektivek. Přednáška pochází z přednáškového cyklu Pátečníků.

Petr Tomek – Hrstka bláznů se sebevražednými sklony (21.3.2014)

Dnešní přednáška se bude týkat samotných začátků raketové techniky. Řeč bude o prvních čtyřiceti letech 20. století, kdy řada „šílenců“ zkoušela, co všechno by se dalo s raketovými motory dělat. Šlo o dobu, kdy lidem přišlo normální zkoušet dopravovat poštu pomocí letadla poháněného raketovým motorem. Zjistíte také, jak vypadal první raketoplán. Současně se na závodních drahách proháněla raketová auta a stejné motory se montovaly i na lodě. K vidění bude i řada archivních videí včetně dětí pobíhajících na startovních rampách. Je velice zajímavé, že prim v té době jednoznačně hráli Nemci, ovšem autor nezapomněl ani na Angličany či Američany a další národy. Zmiňováni budou Max Valier, Hermann Oberth, Werner von Braun a řada dalších. V této době vznikaly i zajímavé filmy, velkou inspirací pro pozdější generace se dozajista stal i film Fritze Langa, Žena na Měsíci (Frau im Mond, 1929). Pokud jste fanoušci raketové techniky, patrně budete zklamaní, pokud vás však zajímají pionýrské doby a svět, ve kterém cesta na Měsíc byla jen nesplnitelnou fantazií, jste vítáni. Přednášejícím je novinář, spisovatel, popularizátor vědy a majitel průkazu Velitel pobřežní plavby Petr Tomek. Stejně jako řada dalších přednášek, které se v naší nové rubrice objeví, i tato pochází z přednáškového cyklu Pátečníků.

Jaroslav Kousal – Žhavé konce kosmických letů (1.9.2017)

V minulé přednášce jsme se zaměřili na první živé tvory, kteří se vydali do vesmíru. Dnes na toto téma navážeme. Aby se kosmická loď mohla z oběžné vrátit, potřebuje mít tepelný štít. Bez této technické vymoženosti by nepřežila průlet atmosférou. Způsobů, jak se může kosmická loď po ukončení své mise bránit, je více, každý má své pro a proti. Čím se lišil návrat amerického Apolla, raketoplánu a sovětského či ruského Sojuzu? Je možný orbitální  parašutismus? To a ještě více se dozvíte v dnešní přednášce. Tuto přednášku doporučuju zejména těm, kteří mají pocit, že o tepelných štítech již něco vědí. Přednášející vám dokáže, že i vám má co říct. Je možné, že ne všem bude styl přednášejícího vyhovovat, sám v diskuzi pod přednáškou přiznává, že by měl více zvolnit a mluvit pomaleji. Osobně vám však zaručuji, pokud tyto drobné vady překousnete, čeká vás velice zajímavá a technicky nabitá přednáška.