V říjnu roku 1997 odstartovala ze startovní rampy SLC-40 na mysu Canaveral raketa Titan IVB sonda Cassini. Jednalo se v té době o nejdražší a nejtěžší meziplanetární sondu, která měla jako svůj cíl zkoumat planetu Saturn, její prstence a systém měsíců. Ke svému cíli dorazila v březnu roku 2004. Zde zahájila svůj mnohaletý průzkum, který byl zakončen v září roku 2017 tím, že sonda byla navedena do horních vrstev atmosféry Saturnu. Pro obyčejné smrtelníky byl patrně tím nejzajímavějším momentem start rakety na sloupu ohně, vědce však samozřejmě nejvíc zajímaly měření řady přístrojů, které byly na sondě umístěny a dneska bychom se proto více chtěli zaměřit na vědeckou část mise Cassiny. Tato sonda se kupříkladu mezi léty 2010-12 ocitla celkem třikrát v okolí šestého největšího měsíce Saturnu, který má jméno Enceladus. Během těchto průletů byla nasbírána řada data, které vědcům ukázaly, že se pod povrchem tohoto měsíce nachází velké množství vody. O výsledích sondy Cassiny nám bude v dnešní přednášce povídat RNDr. Marie Běhounková, Ph.D. z Katedry geofyziky Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Přednáška byla pronesena v rámci semináře z Astrobiologie.
Štítek ‘Cassiny’
Marie Běhounková – Jak Enceladus ke svému oceánu přišel (24.4.2018)
Zdeněk Pokorný – Zpráva o stavu planet (21. 11. 2006)
Začal březen a pomalinku nám tím končí zima. A my zahájíme další přednáškový týden návratem do minulosti. Píše se rok 2006 a na pódium Hvězdárny a planetária Brno vstupuje tamní ředitel, Doc. RNDr. Zdeněk Pokorný, CSc. Téma jeho přednášky bylo prosté, seznámit návštěvníky hvězdárny se stavem planetárního průzkumu pomocí kosmických sond. A sond, které se tou dobou toulaly slunečný soustavou bylo překvapivě hodně. V našem výčtu bude nutno překvapivě vynechat sondu MESSENGER, ta teprve putovala pomocí gravitačního kulečníku kolem Země a Venuše, aby se stala první oběžnou sondou Merkuru. Živo však bylo na oběžné dráze Venuše, v roce 2005 se totiž na svou vesmírnou pouť vydala sonda Venus Express evropské ESA a zahájila tam svou osmiletou službu, při které se primárně věnovala mapování atmosféry planety. Nejživější provoz již v té době panoval na oběžné dráze Marsu, svou činnost zde pomalu již končila sonda Mars Global Surveyor, která ale kolem planety nekroužila sama. Společnost jí dělaly sondy Mars Oddysey a Mars Express (ESA) a po povrchu se proháněly oba rovery MER – Spirit i Opportunity. Poslední sondou, která se v té době nacházela na oběžné dráze jiné planety než Země byl Mars, kolem kterého kroužila sonda Cassiny. Přednášející však nepojal svou přednášku jen jako přehled činnosti kosmických sond, ale spíše se nám pokusil představit aktuální stav, v jakém se průzkum planet nacházel. Využíval tedy i poznatků získaných ze Země či sond již dávno neaktivních.
Antonín Vítek – Na dalekých trasách (23.5.2006)
Dnešní přednáškou bych rád zakončil týden, který byl opět věnován velikánům popularizace kosmonautiky u nás a zároveň nám představil i starší záznamy přednášek. V dnešním díle se spolu s Antonínem Vítkem vydáme směrem k vnějším planetám naší sluneční soustavy. Velmi podrobně nám budou představeny sondy Pioneer 10 i 11, poté se zaměříme na jejich nástupce, patrně nejznámější průzkumníky naší soustavy, nesmrtelné Voyagery 1 a 2, které prozkoumaly Jupiter a Saturn. Ke zbývajícím dvěma ledovým planetám se poté vydala již jen druhá z těchto sond. Jejich nástupci byly velice specializované sondy, které kolem zkoumaných planet jen neprolétaly, ale zůstávaly na jejich oběžné dráze. Zkoumání Jupiteru se věnovala sonda Galileo, naproti tomu patrně nejkrásnější planetu naší soustavy obíhala řadu let sonda Cassiny. I k planetě Pluto se v roce 2006 vydala kosmická sonda, která se jmenuje New Horizons. Až tři měsíce po této přednášce bylo Pluto vyjmuto ze seznamu planet.