3. října 2020 
Tento týden jsme se věnovali prvnímu československému a slovenskému kosmonautovi. V dnešním díle, který tento cyklus zakončí, bychom se zastavili u jednoho z jejich náhradníků. U většiny pilotovaných kosmických startů je vždy zároveň cvičena hlavní i záložní posádka. Je to pro případ, kdyby došlo ke zdravotnímu či jinému problému a bylo nutno některého člena či celou posádku vyměnit. Náhradníkem Vladimíra Remka byl Oldřích Pelčák. Plukovník Ing. Oldřich Pelčák se narodil v roce 1943 ve Zlíně a k létání se dostal ještě na průmyslovce v Hradišti. Jeho prvním letounem byl LF-109 Pionýr a pokračoval na motorových strojích C-105. Po maturitě v roce 1962 se přihlásil na Vyšší letecké učiliště v Přešově. Tam už létal na strojích L-29 Delfín či MIG-15. Od roku 1967 začal létat se strojem MIG-21. V roce 1972 zahájil společně s Vladimírem Remkem a dalšími studium na Vojenské letecké akademii v Moskvě, kterou absolvoval o čtyři roky později. Poté už se svým kolegou ze studií zahájili kosmonautický výcvik. Oldřich byl během výcviku přiřazen k Nikolaji Rukavišnikovi. Osud a vedení ČSSR však rozhodli jinak a tak se záložník Vladimíra Remka nikdy do vesmíru nepodíval. Od roku 1978 sloužil dále v armádě nejprve jako velitel stíhacího pluku a od roku 1981 jako zástupce velitele divize. V roce 1986 nastoupil jako zkušební pilot do leteckého výzkumného ústavu ve Kbelích, kde setrval až do penze, do které odešel v roce 1999. Po Oldřichu Pelčákovi byla v roce 1979 pojmenovaná planeta (6149) Pelcak.
Jako bonus pro dnešní díl jsem zvolil televizní pořad z roku 1978, který se jmenuje Statečná srdce a popisuje přípravu obou kosmonautů do vesmíru. Plánoval jsem díl i o Michalu Fulierovi, ale nepodařilo se mi najít žádnou jeho přednášku či dokument o něm na internetu, nevylučuji ovšem, že jsem špatně hledal. Pokud byste o nějakém věděli, klidně ho přidejte do odkazů pod článek. Děkuji Vám předem. Doufám, že se vybrané přednášky líbily a pokud máte nápad, kterým směrem se vydat dál, neváhejte se podělit.
Rubrika 
Štítky: 
O výběru V. Remka skutečně se rozhodlo u nás, ostatně byl to náš kosmonaut. Od jednoho známého vojenského letce (nedávno bohužel zesnul), který byl tehdy také ve výběru, jsem slyšel verzi, že k výběru přispělo to, že byl narozen v době únorového převratu (bylo zrovna výročí) a byl česko – slovenského původu, což bylo dost žádoucí. V té době totiž začaly už národní třenice o postavení obou národů ve státě, kdy Slovensko žádalo neúměrný podíl na výhodách rozpočtu i ve vedoucích funkcích státu i průmyslu. Takže se tomu tímto naši politici celkem elegantně vyhnuli. Mimochodem, tehdy byly také uveřejněny některé výsledky testů, ve kterých vycházel Remek o něco lépe. Říkám některé …
To víte, těžko to dnes hodnotit. Rozhodně to byla veliká událost a jak se říká, životní příležitost pro ty dva kluky. A někdo musl být prostě druhý…
Otec kosmonauta Vladimíra Remka byl velitelem českého vojenského letectva. To snad pro vysvětlení stačí. Jistě i Remek musel splnit všechny požadavky, ale pokud se o tom, kdo poletí skutečně rozhodlo v Praze, nebylo co řešit.
Kdysi jsem četl životopis Ing. Oldřicha Pelčáka. Tam popisuje, jak si ještě více trénoval vestibulární aparát:). To jsem si zapamatoval dodnes, protože jsem netušil, že si to jde natrénovat. Zajímavá kniha doporučuji. Jmenuje se Klukovské sny: Cesta do Hvězdného Městečka autor Oldřich Pelčák.